9. září 1992
(Naše Svatá Matka)
pokoj s tebou;
řekni Mým dětem Ruska, že Já Sama je duchovně povedu; Já jsem jejich Matka; Já jsem žena z Apokalypsy; Rusko, Má dcero, buď trpělivá; zápach smrti už se nebude šířit, tvé utrpení se blíží ke konci, protože Pán ve Své Slitovnosti z tebe sejme příkrov smrti, který tě tolik let přikrýval; tvé oči, Rusko, Má dcero, budou brzy hledět na svého Krále a svého Spasitele v celé Jeho Nádheře, budou hledět na toho, jehož jméno je: Věrný a Pravý; tvůj Král se vrací; Rusko, naslouchej Mu:
(Teď mluví náš Pán.)
ti, kdo jsou daleko, přijdou a budou litovat; znovu zbudují Mou Církev a Já Sám pomažu každé srdce; a jako ten, kdo se probudil ze spánku, Rusko povstane a bude se netrpělivě chvět touhou, abych se ho zmocnil; osvobodím tě a ustanovím tě hlavou mnoha národů;1 cizinci budou ohromeni, až uvidí tvou krásu; tvá pravice bude v Mé Ruce; pozvednu tě vysoko nade všechny a ukážu všem, jaké mám v tobě zalíbení; tvůj Tvůrce s potěšením a s velkou radostí vystaví tvou krásu na odiv Svému lidu,2 Svým andělům a všem Svým svatým a celá nebesa se budou upřímně radovat; nebeská klenba bude hlásat Mou slávu do všech čtyř světových stran;
Rusko… bylo jsi mrtvé, a Já jsem si oblékl žínici, abych projevil Svůj žal, a jako otec, který oplakává své dítě, jsem chodil sklíčený a ztrápený; nyní jsem tě vybral z mnoha národů, abych skrze tebe zjevil Svou Slávu;
brzy tvá Svatá Matka srazí k zemi Satanův trůn a rozdrtí hlavu Hada; zabíjení dětí a vdovství náhle skončí; drak bude vydán svému osudu a ve světě nastane období míru; matka všeho lidstva nakonec zvítězí a Já, Pán, váš Bůh, budu triumfovat v každém národě, v každém srdci a v každé rase;3
(Později:)
Má dcero, svět Mě denně uráží, neváží si Mé Svatosti; zneužívají svobody, kterou jsem jim dal, a ničí sami sebe; toto pokolení se stalo ošklivou skvrnou v Mých Očích; oplácejí zlo zlem, a proto tuto generaci neušetřím; nikdo nemůže říci, že jsem ho nevaroval; nikdo nemůže říci, že jsem nebyl trpělivý;
země se bude brzy otřásat a nebe s hukotem zmizí, takže se každý ocitne v úplné tmě, a prvky země, hory a ostrovy prudce vzplanou a zaniknou; každé stéblo trávy shoří a přede Mnou budeš stát ty, pokolení, odzbrojené; tvá ústa mohou volat ke Mně a litovat, ale ty raději zůstáváš bez domova a bloudíš v hříchu; dáváš přednost životu v pustině;
Pane, cítím, jak je Tvé Nejsvětější Srdce zarmoucené. Řekneš mi, abych raději litovala své bratry a sestry. Je mi jich líto, ale Tvůj smutek mě také trápí, neboť Tvé Srdce je rozervané. Svou milostí, Pane, můžeš změnit každého, aby byl příjemný Tvým Očím. Můžeš nás učinit ochotnými konat Tvou Vůli. Já, která jsem, jak jsi řekl, poslední z posledních, jsem byla z Tvé Milosti pověřená tímto posláním, proč ne ostatní? Dostala jsem zadarmo dar, Tvou Milost, proč ji nemohou dostat i ostatní?
jsi troufalá, Vassulo, dotazovat Moji Moudrost;4
Možná jsem troufalá, ale to je proto, že vím, jaké je Tvé Srdce. Netěší Tě nás trestat ani pokořovat.
všechno, co vychází ze země, se do země vrací;5 hříchy tvé generace probodly celou Věčnost, probodly Mé Srdce; modli se a přimlouvej se za to, Má Vassulo, aby bylo dost času označit co nejvíce lidí Mou Pečetí dříve, než nastane Můj Den; neboť v těch dnech budou trpět dobří i zlí;
Zj 6,15-16.
