10. srpna 1992

(Opozice na Rhodosu)

Ó, Pane, proč je tu tolik zatvrzelosti? Ó, Pane, začínám chápat, že velká jména neznamenají moudrost. Byly doby, kdy jsem od nich hodně očekávala, když jejich ústa provolávala slova JEDNOTA a SMÍŘENÍ, ale nevidím ani záblesk něčeho takového…

pokoj s tebou; neunikl Mi tvůj hořký tón; což jsem ti někdy řekl, že tě opustím?

Ne, Pane.

tak proč se strachuješ? stvořil jsem tě pro tuto misi;

pojď, podívej se na Mě, se Mnou budeš mít vždy dobré věci k jídlu a tvůj stůl bude plný, když jsi se Mnou; stvoření! povedu tě cestou, kterou musíš jít; vrať se do Mého Srdce, když potřebuješ odpočinek; neztrácej odvahu; Moudrost tě bude učit; věnuj Mi svůj čas a Já tě použiji pro Své plány; použiji tvých úst, která budou ostrá jako dvojsečný meč, když budeš hlásat Má Slova; chci učit neznalé zdravému úsudku; když Mi dovolíš užívat tě, uskutečním Svůj Plán; dokud všechno nebude vykonáno a dovršeno, neustane Má horoucí touha po jednotě a smíření mezi vámi; skrze tebe jsem napsal na papír, jak toužím po vaší jednotě; od samého začátku jsem mluvil jasně;

Vassulo, Mé dítě, což jsi nečetla, že i malé množství kvasu stačí na to, aby prokvasilo všechno těsto? proto Mi nepředkládej žádné předčasné soudy;