28. července 1992
(Cestou na Rhodos, Řecko)
Pane, opevni Své město1při obléhání,
opevni Svou Svatyni,
neboť se musím setkávat s lidmi,
kteří říkají vizionářům:
„Neměj žádné vize,“
prorokům: „Neprorokuj nám pravdu“
a Tvým duším, v nichž máš zalíbení:
„Jsi zavržen.“
Což nečetli,
že „každé království,
jež je rozděleno samo v sobě,
spěje do záhuby;
a žádné město, žádný dům
rozdělený sám v sobě nemůže obstát?“2
A je-li to dílo Satanovo,
že tisíce byly obráceny Tvým Poselstvím
„Opravdový život v Bohu“,
Poselstvím daným Tvým Duchem,
Poselstvím pomazaným Tvými Ústy,
tak skrze koho se pak obracejí
jejich svatí kněží?
a tak říkám stále znovu, že všechny lidské hříchy a rouhání budou odpuštěny, ale rouhání proti Duchu Svatému nebude odpuštěno; kdokoli by mluvil proti Mému Svatému Duchu, nebude mu odpuštěno ani v tomto, ani v příštím věku;3 a ty netrap své srdce, Já jsem s tebou; pojď, Má Vassulo, Já a ty, ty a Já, společně, chápeš?
přijmi Můj Pokoj; my, společně? pojď;
Mt 12,25
