21. července 1992

Pane?

Já Jsem; dávám ti Svůj Pokoj a žehnám ti; květino, pojďme pracovat; piš:

naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vám pravím, dávám světu mnohá znamení, ale jsou připraveni rozpoznat Má nebeská znamení? mnozí dnes mluví jen o tom, že něco viděli, ale popírají očividnou přítomnost Mého Svatého Ducha, která je dnes tak zřejmá; Můj Svatý Duch vás povede podobně, jako Já jsem vedl Své učedníky tak, že vás všechny zahrne Mou soucitnou Láskou; ukážu každému, že Mé Jméno, Ježíš, znamená Ten-Který-Zachraňuje;

dcero, dívej se upřeně na Mě a rozkvétej, jsem Hojnost sama; obdaroval jsem tě Svým Poznáním a svěřil jsem ti Své zájmy; tvůj Tvůrce tě obestřel Svými Mocnými Pažemi, proto se neboj; srazím tvé nepřátele, kteří jsou ve skutečnosti Mými nepřáteli; tvá Svatá Matka je tvou Záštitou; Já, Pán, tě učiním silnou, abys nesla Mé Poselství do všech čtyř světových stran; bdím nad tebou dnem i nocí, proto netrap své křehké srdce, ode dneška ti otevřu více dveří; ode dneška začnou otvírat uši kněží, biskupové a kardinálové, aby slyšeli Můj Hlas; začnou naslouchat a deštěm milostí, který se na ně bude vylévat z Mé Nekonečné Slitovnosti, začnou chápat; a šupiny, které na jejich očích utvořil dým odpadlictví, spadnou, a oni opět začnou vidět Jas Mého Svatého Ducha; budou chápat Nekonečná Bohatství Mého Nejsvětějšího Srdce, Bohatství vyhrazená pro vaši dobu;

dcero, považuj se za dítě, které právě vyšlo z Rukou svého Tvůrce; zůstaň malá, abych tě mohl snáze pozvednout na Svou Hruď a přitisknout tě na Svou Tvář; všechna lidská moudrost zanikne a zchytralost vaší generace bude pohřbena;

Mé Srdce je s tebou; dcero, budeš dál svědčit a budeš Mou Ozvěnou tomuto odpadlému pokolení, které se ocitlo na pokraji kolapsu; budeš Mou vyslankyní v Mých Záležitostech; ponesu tě, Mé dítě, na Ramenou doprostřed lidu, který raději důvěřoval lsti a klamu než vanutí Mého Svatého Ducha; nyní tě pošlu k těm, kdo Mě, Svatého, ztratili ze zřetele; přinesu jim obrácení a spásu, jakou ještě nikdo neviděl, ani o ní neslyšel; zachráním tento národ; píseň, kterou Mi toho dne budou zpívat, bude jako píseň svatební noci; pošlu tě k nim1 jako poutnici;

„povedu slepé cestou, kterou neznají,
po stezkách, které neznají, dám jim kráčet,
proměním před nimi temnotu ve světlo
a vyrovnám výmoly;
to udělám, tomu dostojím;“2

Já je přijdu zachránit;

1 Náhle jsem si uvědomila, že Kristus míní Rusko. Byla jsem tam pozvána na pouť.