17. června 1992
Jahve, můj Bože,
který jsi tak něžný a tak blízko mně,
slyš utrpení Toho, který je Radostí Tvé Duše:
Ježíše Krista, Tvého Syna.
Všechny brány Církve jsou opuštěné
a její kněží naříkají nad jejím zpustošením.
Město, které bylo kdysi přeplněné věrnými,
je osamělé, jako by náhle ovdovělo.
Tvé chrámy1 hynou jeden za druhým,
jak hledají pokrm, aby zůstaly naživu,
ale místo vůně vdechují Satanův kouř.
Kde jsou panství připomínající zahradu?
Kde jsou kvetoucí vinice,
které kdysi vydávaly vůni?
Proč jsou zbořeny tvé oltáře?2
pokoj, Mé dítě, pokoj… slyš Mě: Velký Den je vám blízko, blíž než si myslíte; oltáři, řekni všem, že zjevím Svou Slávu a všechno proniknu Svou Svatostí; bez výhrad vyleji Svého Ducha na všechno lidstvo; vaše oči ještě nic neviděly a vaše uši nic neslyšely;
dnes jsou vaše srdce nemocná a vaše oči zakalené, protože žijete v temnotě a zpustošení a nepřítel se v této prázdnotě potuluje sem a tam;
Já, Pán, rozmnožím vize vašich mladých a hodně, mnohem víc z vašich synů a dcer bude prorokovat víc než teď; vynahradím léta vaší vyprahlosti, která vás vedla k odpadlictví; bez výhrad sešlu Svého Ducha, aby ovládl Mé panství, a Svým Prstem znovu postavím Své zbořené oltáře; a přijdu ke Svým vinicím, které dnes se zvadlými listy vypadají jako zahrada bez vody, a zavlažím je Svým Duchem; odstraním trní a ostružiní, které je dusí, a Mé vinohrady ponesou plody; udělám všechny tyto věci, abych vás zachránil; učiním znamení na nebi i na zemi jako nikdy předtím; rozmnožím vize, dám povstat více prorokům; pak pošlu Své anděly, aby vás vedli, a Svatý bude žít uprostřed vás;
Moji lidé jsou nakažení svou nevěrností; odmítli dary Mého Ducha, protože důvěřovali svému duchu, ne Mému, a uzavírali smlouvy se svým rozumem; nyní však přišla hodina, hodina Mého Svatého Ducha, aby oslavil Tělo Mého Syna; pojď ,Vassulo, chci tě horlivou; chci, abys Mě milovala; proto Ti, Mé dítě, vštípím nadšení a několik kapek Své horoucí Lásky, abych tě oživil Svým Plamenem;
