23. dubna 1987

(Někdy si říkám, co je to vlastně svoboda. Před tím, než mě Bůh zavolal, jsem byla taky svobodná. Žila jsem harmonický rodinný život, neměla jsem žádnou velkou odpovědnost či starosti, jako teď s poselstvím, které mě drtí a tíží, ale tehdy jsem byla od Boha daleko. A najednou mě uchopil Bůh… Ze začátku se mi to nijak zvlášť nelíbilo, protože jsem Ho nemilovala, ale za velmi krátkou dobu (tři měsíce) mě svými promluvami naučil Ho milovat. Teď, po osmi měsících, je Poselství téměřdokončeno.¹ Spočívá na mně celou svou váhou a já hledám, kde ho složit. Tak je těžké!! Co je to svoboda? Ta tíha se stává nesnesitelnou!)

Já, Pán, ti dám poznat, co je to svoboda, piš:

svoboda je, když se tvá duše oddělí od starostí světa a letí Mi vstříc, letí ke Mně; Já, Bůh, jsem přišel a osvobodil jsem tě; teď jsi svobodná; Vassulo, když jsi ještě patřila světu, byla jsi zajatkyní všech jeho pokušení, ale teď byla tvá duše osvobozena jako holubice; byla jsi jako v kleci, milovaná; jako v kleci; nech svou duši volně létat, dej jí pocítit tuto svobodu, kterou jsem dal všem Svým duším, ale tolik jich odmítá tuto milost, kterou jsem jim nabídl;

nenech se znovu polapit; byla jsi spoutaná a zavřená v kleci a Já jsem tě osvobodil; když jsem šel kolem, uviděl jsem tě v tvé kleci, jak pomalu chřadneš a umíráš; Vassulo, jak by se na to Mé Srdce mohlo dívat a nevysvobodit tě? přišel jsem a rozlomil tvou klec, ale ty jsi nebyla schopna užívat svých křídel, tak velká byla tvá zranění; zanesl jsem tě tedy do Svého příbytku a něžně tě uzdravoval, abys mohla znovu létat; nyní se Mé Srdce raduje, když vidí, jak si Má malá holubice volně létá a jak je tam, kde měla být od začátku;²

Já, Pán, jsem tě osvobodil; uzdravil jsem tě; vysvobodil jsem tě z tvé bídy; nikdy z tebe nespouštím Své oči; střežím Svou holubici, která si svobodně poletuje, a vím, že se ke Mně vždy vrátíš, protože poznáš svého Vykupitele a Mistra; tvá duše potřebuje Mou vřelost a ty víš, že tvůj příbytek je uvnitř Mého Srdce, kde jsem si tě vždy přál mít; teď Mi náležíš, Já jsem tvůj Mistr, který tě miluje;

(Když jsem si vzpomněla, že máme jet do Švýcarska, tak jsem dostala strach, že bych se tam mohla změnit…)

Vassulo, nedopustím, aby ses znovu poskvrnila; neboj se, budu vždy nablízku, abych tě očistil; mám Své důvody, proč tam máš být;

(Snažila jsem se pochopit Boží důvody. Potom jsem se zeptala.)

chci, aby Má zrna byla zaseta v Evropě; buď Mým rozsévačem, Vassulo; žij mezi lidmi, kteří Mě zraňují, Vassulo; tvé oči mají vidět všechno a pozorovat, co se stalo z Mého tvorstva; tvé srdce má pocítit, jak málo pro ně znamenám; tvé uši mají slyšet, jak se Mi rouhají a jak Mě zraňují; nevzbouří se tvá duše? nebudeš kvůli Mně hlasitě volat, až uvidíš a porozumíš, jak na Mě Můj lid zapomněl?

Vassulo, tvá duše bude vystavena zkaženosti, lhostejnosti, obrovské nečistotě a hanebným propastem hříchů světa; jako holubice se budeš nad tím vznášet a pozorovat svět a s hořkostí sledovat všechny tyto věci;

budeš Mou obětí, budeš Mým terčem; budou tě pronásledovat jako lovec štvanou zvěř, vytáhnou na tebe své zbraně a tomu, kdo by tě zničil, slíbí vysokou odměnu;

Pane! Co se se mnou stane?

odpovím ti takto, dcero; to všechno nebude nadarmo; stíny na zemi se rozplynou a zmizí; prach, vždy spláchnou první kapky deště, ale tvá duše nikdy nepomine; Já, Pán, ti připomínám odpověď, kterou jsi Mi dala, když jsem se tě jednou zeptal: „který dům je důležitější, tvůj dům nebo Můj Dům?“ odpověděla jsi správně, když jsi řekla, že Můj Dům je důležitější;

Ano, to jsem řekla.

vždy tě budu mít ve Svém Srdci; miluji tě;

Miluji Tě též.

pojďme, nezapomínej na Mou Přítomnost!