31. ledna 1992
Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak velká je Tvá láska k těm,
kdo se Tě bojí.1
pojď a vstřebávej všechno, co jsem Já, vstřebávej Lásku; Já jsem Láska, a přesto trpím osamělostí, protože Moji Vlastní Mě odmítli;
Mé děti zapomněly na stezky Spravedlnosti, na Prameny Moudrosti; nenaslouchají Našim Dvěma Srdcím; ale bylo řečeno, že Rebel, to znamená duch Vzpoury, který „bude pronášet slova proti Nejvyššímu a Svaté Nejvyššího podrobí zkoušce,“2 „bude mít v úmyslu změnit časy i Právo;“3 jen se podívej kolem sebe a pochopíš;
Racionalismus a Modernismus jsou hlavními nepřáteli Mé Církve, protože oba vedou k ateismu; chtějí pohltit celou zemi, Má dcero, ale dechnu Svým Ohněm na tyto odpadlíky, aby jim konečně spadly šupiny z očí a oni pochopili, jaký zmatek způsobili, a jak utlačovali Naše Dvě Srdce; projdu každým z vás;
litujte!
neboť Království Nebeské
už je na dosah;
– pojď, napiš Mé příští Poselství všem, kdo se shromáždí, aby slyšeli Mé Slovo v Nice;
(Francie)
pokoj vám; Můj Návrat se blíží a Má Tvář se zjeví z Nebe proti vší bezbožnosti světa; proto buďte připraveni; každý, kdo se ukázal býti nepravdivým, uvidí, jak osudově zranil svou duši; přijdu mezi vás ve Slávě a Nádheře; objeví se na vás Duch Pravdy, aby očistil vaši duši; budete Mě vidět tváří v tvář4 a budete v plnosti vidět sami sebe takové, jací jste;
proto ke Mně pojďte takoví, jací jste, nyní, nečekejte na to, až budete svatí; pojďte a chápejte, co od vás nejvíc očekávám; miluji vás nepřestávající Láskou; obětoval jsem Svůj Život, když jsem vaše chyby vzal na Sebe; smířil jsem vás s Otcem a dovolil jsem rukám, které jsem Sám stvořil:
– aby Mě ukřižovaly –
tak co jsem ještě mohl udělat a neudělal? když říkáte, že Mě milujete, vezměte Můj Kříž a následujte Mě a nedívejte se zděšeně na další malé kříže, které vám kladu do cesty; láska nezná hranic; láska snáší trpělivě cokoliv, co přijde; láska se nerozčiluje, ale má své potěšení v Pravdě a v čemkoliv, co Pravda nabízí; láska zapomíná na pomluvy, které o ní někdo řekl; proto hledejte lásku, žehnejte svým nepřátelům;
chci, abyste byli svatí, Moji milovaní, ale jste ještě tak daleko od dokonalosti, protože je v této generaci hluboce zakořeněna láska k penězům; drahé děti, opravdu Mě chcete následovat? rozhodněte se tedy kráčet v Mých Šlépějích, které jsou stále nasáklé Mou Krví; nebojte se, Mé Stopy vás dovedou ke Mně, do Náruče vašeho Abba; povedou vás k Tomu, jemuž patříte od počátku; mějte důvěru a spoléhejte na Naši zachraňující Lásku; pravím vám:
nakonec Naše Dvě Srdce zvítězí;
vezmi Mě za Ruku, dcero, neboj se, budu se o tebe starat; Já Jsem je s tebou;
(Později:)
Ó, Abba, jestliže Písmo říká:
„Strastiplný úděl byl stanoven všem lidem
tíživé jho skličuje Adamovy syny
ode dne, kdy vycházejí z mateřského lůna,
až do dne jejich návratu k matce všech.“5
A jestliže jsi mi, Pane, v jednom ze svých poselství, řekl, že naše Nebeská Matka je Druhá Eva, a tak zaujímá její místo, pak to, co nacházím v Písmu, potvrzuje, že naše Přesvatá Matka, Marie, je Matkou všeho lidstva.
dcero, popřála jsi sluchu Moudrosti a Mé Srdce se raduje a Má Duše jásá, když z tvých rtů vychází Poznání, které jsem ti dal; zůstaň ničím a dovol Moudrosti, aby tě vyučovala; zůstaň v Mé přízni a neboj se dravých vlků, neboj se jich, Mé dítě;6
Ó, Abba,
jsi otřesen hrůzostrašným pohledem na nás, Své děti.
Bezbožnost, nenávist, Satanismus, potraty,
touha po moci dokonce i v Církvi, nespravedlnost atd.
A přesto jsi přišel ke mně,
která jsem zosobněním bezbožnosti,
abys mě zachránil před zkázou.
Tvá Milost, která je bystřinou požehnání,
se snesla na mě.
Nabídl jsi mi Své Přátelství
a stal ses mým Svatým Průvodcem a mým Přítelem.
Přiměl jsi mne přijmout Pravdu a Tvoji Úmluvu.
Ó, jak je hořké cítit smutek Tvého Srdce,
jež do mě vlévá Tvé Utrpení a žalostně vzdychá.
Já jsem hluboce zarmoucen, dcero, ale neplač pro Mě, plač pro své bratry a své sestry, protože hřích je požírá jako rakovina; šetři si své slzy pro ně, dcero; Vassulo, tvé rány nejsou ničím ve srovnání s Mými Ranami; modli se za ně, dřív než se Můj Prst dotkne země a roztaví ji; vím, že jsi citlivá a slabá, ale což jsem tě kdy opustil?
prorokuj a odhaluj Mé Srdce všem rasám a všem národům;
Ž 103,11
