26. září 1991
Mé oči spočívají stále na Tobě, ó, můj Bože.
Tajemný klíč1 k Tobě je dán těm, kdo Tě milují
a mají před Tebou bázeň.
Vytáhl jsi mou duši z jámy,
aby objevila Bohatství
Tvého Nejsvětějšího Srdce,
objevila jsem Milost,
o které mluvili Tvoji proroci,
objevila jsem Lásku a Mírnost,
kterou zakusili Tvoji učedníci,
objevila jsem Pokoj,
který jsi nám dal Ty Sám.
Ve Svém Nejsvětějším Srdci
jsi dovolil mé duši pochopit,
že Utrpení je Božské
a Umrtvování příjemné Tvým Očím.
Pak do mé duše přišlo zářivé Světlo
a jako melodický zvuk hrdliček
jsem na své tváři ucítila lehký Dech
a Ty jsi mě naplnil Svými Tajemstvími.
Zakoušej víc z Mých Tajemství tím, Mé dítě, že budeš poslušna Mému Zákonu; ještě víc ztiš svůj hlas, abys slyšela jen Můj; skloň hlavu, aby byla vidět Má Hlava; umenši se, abych tě mohl pozvednout k Sobě;
mnohokrát prozkoumáváš Tajemství Mého Nejsvětějšího Srdce svým vlastním světlem; přitom stačí, když Mě poprosíš, Mé dítě, a vleji do tvých očí Své Nadpřirozené Světlo, které naplní celou tvou duši; dbej na to, Mé dítě, aby světlo v tobě pocházelo ode Mě; tehdy a jen tehdy, Můj knězi, pochopíš, že Má Díla jsou Úžasná, Slavná a Vznešená; jen tehdy, Má žačko, pochopíš, jak si přeji, abys chápala, proč se Pokora nechala zhanobit, znetvořit, zesměšňovat a probodnout a proč dala Svůj Život jako výkupné za mnohé;
– přišel jsem podnítit tvou lásku a probudit ji, chápeš? proto se nevyhýbej bolesti nebo umrtvování; dovol, aby Pečeť tvého Spasitele byla na tvém těle stejně jako na tvé duši, aby se v tobě uskutečnila úplná proměna; pak VŠECHNO, co tvá přirozenost odmítala, příčilo se jí a budilo v ní pohrdání, se ti bude jevit jako Božské;
Postarej se, Pane, o to,
aby se naplnilo všechno, co říkáš.
– Skloň mou hlavu,
umenši mě a ztiš můj hlas.
Nechci se, ve Tvé Přítomnosti
objevit s prázdnýma rukama.
Ne, nechci skončit s prázdnýma rukama
ve Tvé Přítomnosti.
Vykořeň tyto lidské myšlenky,
které se mé přirozenosti zdají normální,
a spal každou z nich.
zasvěť Mi zcela svou duši a zachovávej Můj Zákon, než na tebe Zákon dopadne; nezapomínej, jak tě tvá přirozenost zatlačila do pouště a osamělosti; zbavím tě tvých lidských myšlenek, když Mi to dovolíš a nahradím je Svými Myšlenkami ke Své slávě; dám ti statečné srdce, Moje maličká, abys byla schopna čelit Mým oponentům a odolávat jejich námitkám; dám ti výmluvnost, vytrvalost a odolnost vůči hrozbám tvých pronásledovatelů, kteří jsou i Mými pronásledovateli; dám ti odvahu, abys obstála s důvěrou;
jsi Má setba, a protože Žeň už dozrála a úroda je připravena ke sklizni, neztrácím čas, jak sis všimla; žnu bez přestání, abych nasytil mnohé, ty, kdo už umírají; proto, Má milovaná, „hoď ten svůj srp a žni, neboť nastává hodina žně, pozemská úroda dozrála“;2 dovol Mi rozšířit prostor ve tvém srdci, neboť nyní tě naplním Svým Věděním a Svou Důvěrou; čekám jen, abych mohl být milostivý ke každému z vás a odhalil každému z vás Svá Bohatství, Svou Velkorysost a Svou Lásku;
říkám vám dnes všechny tyto věci, aby Mé Slovo přešlo z této generace na tu další; a vy, kdo se učíte, zas budete učit své děti; když budou naslouchat a jednat podle toho, co říkám, jejich dny budou naplněny štěstím až do konce;
proto se ke Mně obraťte a velebte Má Díla; rozjímejte o Mých Divech;
Zj 14,15
