21. března 1987

Já jsem to, Ježíš; Vassulo, budeš se cvičit, milovaná, jak Mě v duchu rozeznávat?¹ Vassulo, podívej se na Mě;

(Podívala jsem se na Něj.)

ano, správně;

Položil jsi ruce na psací stůl?

ano;

Nyní jsi zkřížil ruce?

ano;

Teď jsi zvedl jednu ruku a dotkl ses tváře, na kterou jsi položil Svůj ukazováček. Tvá druhá ruka zůstala tam, kde byla? Jako když přemýšlíš?

správně! zesílím Svou přítomnost; Vassulo, podívej se na Mě;

(Máš knihu, kterou jsi Svou pravou rukou vyndal z levé strany pláště?)

mám knihu;

(Není moc velká.)

přesně tak, dobře rozlišuješ, Vassulo; nahlédni dovnitř a čti, co se tam píše;

(Zkusila jsem to, ale moc se mi to nedařilo.)

Píše se tam:

jsi Můj oltář;

Nemohu, Ježíši, nemohu přečíst ten zbytek!

zkus to znovu, Můj oltář, na kterém budu…

(Nevidím to. Myslím, že to čtu špatně!)

maličká, co bys dělala beze Mě? musíš ke Mně svou duši více pozvednout; Vassulo, pomohu ti; úplně se Mi odevzdej, nikdy neztrácej odvahu; přijdu se Svou knihou později;

(Ztratila jsem odvahu. Myslela jsem si, že jsem Ho zklamala, když jsem svou duši nepozvedla dost vysoko. Zašla jsem až tak daleko, že jsem si myslela, že mě vymění za jinou duši, že Jeho trpělivost má své meze!)

Vassulo, nikdy nesmíš věřit tomu, že bych tě vyměnil; věříš Mi? pojď, zkusíme to jindy; zkoušej Mě svým duchem lépe rozlišovat, jak jsi to právě dělala; Vassulo, ať celá tvá bytost pronikne do Mě a úplně se ve Mně rozplyne;

miluj Mě a usmiřuj za druhé; pozvedni se, naučím tě, jak pozvednout svou duši; půjdeme;