20. března 1987

Vassulo, dovol Mi něco ti říci; miluj Mě až do konce, protože konec bude sladký a Já budu s tebou;

Jak moc jsi musel trpět!

Mé utrpení nebyla nadarmo; osvobodil jsem vás od zla;

Přeji si, abys mohl být občas také šťastný.

jsem šťastný, když jsem mezi Svými milovanými;

Činí Tě šťastným?

ano, mírní Můj zármutek; 

Jaká škoda, že nežijeme v době před 2000 lety, abychom mohli být s Tebou.

jsem stále mezi vámi, dcero;

Ježíši, od té doby, co jsi mě políbil (včera večer) a po celý dnešní den se cítím jako bych se v tobě úplně „rozplynula“, jako bych byla průhledná, a je ve mně nesmírný pokoj! Je to, jako bych byla ode všeho oproštěná…

Vassulo, jsem Pokoj; vždy ti budu dávat Svůj Pokoj; integruj celé své bytí do Mě a Já tě rozpustím v sobě, takže se zcela ztratíš ve Mně; Ó, Vassulo, vždy přicházej, aby ses ztratila ve Mně a vnímala Můj Pokoj;

jsi stále ochotna dát se Mnou utvářet?

Ano, Ježíši, vždy.

ano, nech Mě volně si s tebou dělat, co chci; přetvořím tě v čistou bytost, úplně oddanou Mým zájmům; Mou Silou obstojíš ve zkouškách, výhradně pro Mé zájmy; Mé slovo bude jako říčka, která teče nejprve zvolna, pak se však začne rozšiřovat a její tok zrychlovat, až se vyleje ze svých břehů a změní se v oceán, oceán Pokoje a Lásky;

(Později:)

Vassulo, proč Mě nikdy nechválíš? Já jsem Pán, který tě zachránil z temnoty; uvědom si, kdo jsi; z těch nejubožejších tvorů jsi zdaleka ten nejhorší;

(Vzdychla jsem.)

přesto tě miluji; Vassulo, chval Mě za to, že jsem tě vysvobodil;

(Přemítala jsem s rozpaky, co říci.)

řekni;

„Můj Bože, miluji tě
a jen ze své nekonečné lásky
a ze svého nekonečného milosrdenství
jsi mi ukázal Své Světlo;
požehnáno buď Tvé Jméno;
amen;“

(Opakovala jsem Jeho slova.)