8. března 1987

Vassulo, milovaná, chci ti znovu připomenout, že ti nedávám větší přednost než Svým ostatním dětem; neboť nemáš žádné zásluhy a v Mých očích nejsi hodna ničeho; ale i tak tě miluji; dal jsem ti tuto Milost, neboť je to Má vůle; buď Mým poslem a Já se dám poznat skrze tebe;

nemysli si, že si protiřečím; Má láska k tobě je bez hranic a ty jsi Má milovaná, kterou jsem si vyvolil; nemysli si ani chvilku, že tě mám méně rád proto, že jsem tě upozornil na tvé slabosti; Já jsem tvůj Svatý Otec, který tě zná, a jestliže tě na tvé chyby neupozorním Já, kdo tedy? jsi Má křehká květina, kterou utvářím a dovoluji ti čerpat Svou Sílu, abys mohla růst, Vassulo;

chci ti připomenout, že Poselství, která do tebe vdechuji, nejsou jen k tvému užitku, ale i k užitku všech těch, kteří zoufale potřebují Můj Chléb; přicházím, abych živil vás všechny, kdo hladovíte; Mé Poselství je poselstvím Pokoje a Lásky a má vám připomenout vaši podstatu a to, kdo vás stvořil;

přicházím, abych vám řekl, že Mé Tělo je Má Církev; ano, Má Církev, která naplňuje celé stvoření; přicházím, abych tomuto světu ukázal Své Milosrdenství;

Vassulo, byla jsi jednou z mnoha, kteří Mě zraňují a nikdy neodpovídají na Mou Lásku, jednou z těch, kteří Mě naplňují hořkostí; co může působit větší hořkost než nedostat odpověď na tak horoucí, na tak nesmírnou Lásku, jako je ta Moje;

místo toho jsi ve své vyprahlosti každý den vyhledávala materiální potěšení, která pro tebe představovaly božstvo, které jsi uctívala, čímž ses ode Mě vzdalovala ještě více; napájela jsi Mě hořkostí a zraňovala jsi Mé Srdce, Srdce živého Boha, kterého jsi vůbec nehledala a nemilovala a na kterého jsi úplně zapomněla; dcero, což jsem byl od tebe tak daleko?

pojď, pojď a vnímej Mé Srdce; Mé Srdce vás všechny volá; Moji synové, Mé dcery, pojďte… pojďte blíž ke Mně, obraťte svůj pohled na Mě, dovolte Mi sevřít vás v náručí; dovolte Mi vás vrhnout hluboko do Svého Srdce, ať vás pohltí a dá vám hluboký Pokoj;

pojďte a vstupte do Mého Duchovního Světa Pokoje a Lásky;

pojďte ke Mně a jezte Mé Tělo, neboť Můj chléb je svatý a očistí vás; Mé Tělo vás volá; pojďte a navštivte Mě, Mě, který dnem i nocí prodlévám ve Svatostánku a čekám na vás, abych vás nasytil; neváhejte a nemějte strach, nezříkejte se Mě; proč Mi odpíráte místo ve svých srdcích?

pojďte, poznejte Mě a budete Mě milovat; neboť jak byste mohli milovat někoho, koho neznáte nebo ho znáte nedokonale? snažte se Mě dobře poznat a budete Mě vroucně milovat;

Vassulo, sešla jsi z cesty, a tak ses ode Mě odloučila; obrátila jsi se zády k Pravdě, dobro jsi převracela ve zlo a zlu ses oddávala raději než dobru;

pojďte přece, vy všichni, kdo se Mi stále vyhýbáte, a přineste Mi své hříchy, abych vám je mohl odpustit; pojďte a jezte ode Mě, pojďte a dejte Mi vše, co máte ve svých srdcích, abych je mohl naplnit Láskou;

vím, že jste slabí, ale dovolte Mi působit ve vás; dejte Mi své svolení, milovaní; dovolte Mi vykořenit veškerou vaši nečistotu, odhodit ji pryč a zasít do vás Svá zrnka Pokoje a Lásky; dovolte Mi očistit vás; Vassulo, teď přestaň, budu pokračovat později;

nezapomínej na Mou Přítomnost; pamatuj si vždy: společně, my;¹

Budu na to myslet. Zkusím to, Pane.

pojďme tedy;

Pojďme.

(Pokračování:)

pojďte a poznejte Mě; nejsem nedosažitelný; kráčíme bok po boku; žijete ve Mně a Já ve vás; nikdy nejsme odděleni, nikdy;

pojďte a čerpejte z Mé Nekonečné Dobroty, ať se vaše hrubost rozpustí v Mé Čistotě;

Ó, dcero, i když jsem mnoho Svých dětí posvětil Křtem, přesto jen málo z nich ví, jaký opravdu jsem; zapomínají se na Mě dívat jako na milujícího Otce, mnozí z nich Mě opouštějí, protože si myslí, že jsem pro ně nedosažitelný; mnozí z nich na Mě mají svůj vlastní pohled, přičemž Mi neustále přisuzují pohnutky, které mají původ v jejich opovrženíhodných náklonnostech; někteří ze Mě mají strach, jiní zase pochybují o Mé Nekonečné Lásce;² 

(Tady jsem byla přerušena. Právě přišel obraz „Svatého Plátna“, který jsem objednala. Rozjímala jsem a dívala se na obraz. Začala jsem znovu psát.)

pamatuj si, že stále trpím; Vassulo, jak jsem rozhořčen; proč, proč je tolik Mých ovcí rozptýleno? podívej se na ně, byla Má oběť zbytečná? dcero, jak Mne to trápí, jak hluboce otřesená je Má Duše; trpím;

živ Mé ovce; nepřestávej psát;

Ne, Pane, nepřestanu.

dám ti k tomu Sílu, kterou potřebuješ; pojď, budeme pracovat; budeme pokračovat; Já jsem tvůj Učitel; naplň Mě radostí a nezapomínej na Mou Přítomnost;

Vassulo, cítila jsi Mou Přítomnost; skutečně jsem seděl na kraji tvé postele; dovol Mi doplnit,³ co jsem napsal: „Já jsem to, Ježíš; teď sedím, ale za okamžik vstanu, protože i ty budeš vstávat;“

(Sotva to Ježíš dodiktoval, někdo kvapně zaklepal na dveře a já jsem vyskočila. Stála jsem tam a byla jsem z toho dost zmatená. Toho večera Ježíš Svou Přítomnost hodně zesílil. Bylo to velmi silné (jako už několikrát předtím) jsem vzala kousek papíru, abych se ujistila, a On napsal výše uvedený odstavec. (Za dveřmi byl poslíček, který mi přišel něco říct.))

miluji tě; nikdy neochabuj ve psaní; když Mi dáváš tuto svobodu,⁴ dáváš Mi, po čem toužím;

Ježíši, jsi Úžasný!

buď vždy radostná, když Já jsem radostný; následuj Mě;

zranila bys Mě, kdybys zapomněla na Mou Přítomnost; nikdy nezapomínej na Mou Přítomnost, nikdy!

Ale, Pane, to je těžké! Často musím jet autem a dávat pozor na cestu, bavím se s přáteli o všedních věcech, pomáhám synovi s úkoly. Jak bych mohla stále myslet na Tvou Přítomnost? To je skoro nemožné!

Vassulo, Má květino, v takových chvílích musíš pouze pamatovat na ctnosti, být pokorná, oddaná, ochotná, jemná, laskavá, upřímná a milující; ano, být ctnostný znamená pamatovat na Mě; pojď, půjdeme;

přál bych si, abys pochopila, že když ti předávám Své Poselství, děje se to nadpřirozeným způsobem; nezapomínej, že jsem Bůh Slitování, a i přes tvou ubohost a lhostejnost, kterou jsi vůči Mně chovala, tě miluji; dal jsem ti toto charisma, aby ses učila přímo z Mých úst; Vassulo, je příjemné odpočívat ve tvém srdci;

(Později:)

(Opět se mě zmocnila vlna pochybností.)

pojď, utrpení tě očišťuje; opři se o Mě; přijmi, že budeš trpět; usmiřuj, usmiřuj, usmiřuj za druhé; pojď, oživme všechny Mé děti;

(Tady mi začalo být úzko!)

Ale můj Bože, jsem bezmocná, jak bych mohla cokoliv udělat?

(Velice něžně řekl:)

což tě kdy opustím? použij Má zrna, zasej je na polích a sklízej ovoce Pokoje a Lásky; ať se všichni seznámí s Mými Slovy; budu s tebou po celou tu dobu;

A co když Tvé Slovo odmítnou a odloží je stranou, protože o Něm pochybují? Co když si myslí, že to není dobré a nevěří, že to přichází od Tebe!

naslouchej Mi, Má Vassulo, proč se bojíš? celé Mé tvorstvo bylo učiněno Mou Rukou, zapomněla jsi, že jsem Všemohoucí? celé Mé tvorstvo se řídí Mou Vůlí; maličká, jsem Svrchovaný; Oslavuj Mě; buď jako květina, která k životu potřebuje Mé Světlo;