6. března 1987

Vassulo, Já jsem to, Ježíš, tvůj Vykupitel; máš hlad?

Vlastně ano, Ježíši. Zrovna teď mám hlad.

vždy hladověj, hladověj po Mém Chlebu; pojď, Můj Chléb je zadarmo, a když jíš ode Mne, budeš nasycena;

Ježíši, já jsem mluvila o pozemském chlebě…

vím, Vassulo, ale kterému bys dala přednost?

Oběma, Ježíši.

váš chléb utiší tvůj hlad jen na chvíli, ale když budeš jíst Můj Chléb, budeš nasycena; každý, kdo jí z Mého Chleba, bude žít navěky;1

budu tě živit, Vassulo;

Ježíši, miluji Tě.

Ó, dcero, jak toužím slyšet ze všech úst tato slova! „Ježíši, miluji tě“; chtěla bys cítit Mé Srdce? podívej se na Mě, stojím před tebou;

(Pohlédla jsem na Jeho Srdce. Celá Jeho Hruď zářila.)

Mé Srdce plane horoucí láskou, Mé Srdce tě chce strávit Svou láskou, Mé Srdce si tě chce podmanit, abys Mi navždy patřila! pojď, dcero, volej po lásce, volej po míru, buď se Mnou spojena až do konce; pojď, dejme oživnout dalším; miluj Mě celou svou duší a celou svou myslí, abys Mě mohla oslavit, milovaná;

Ježíši, milovat Tě obnáší i utrpení, protože člověk si přeje být u Tebe, myslím tím zbavit se těla a být u Tebe. Proto je bolestivé milovat.

také trpím kvůli Veliké Lásce, kterou mám k vám všem; ukrutně jsem trpěl pro lásku; stále trpím tím, že se Mi na Mou Lásku k vám nedostává odpovědi; dovedeš si představit, jak se cítím? milovaná, potřebuji duše, které Mě opravdu milují; duše, které by mohly usmiřovat za ty, kdo Mě ignorují; řekni jim, dej jim poznat, jaké to je, milovat někoho tak, že za něj z lásky položíš svůj život, a přesto nedostaneš žádnou odpověď, žádnou lásku!

neochabuj v nesení Mého Kříže Pokoje a Lásky; když jej pro Mě neseš, Má unavená Duše odpočívá; potřebuji si odpočinout, milovaná;

Ježíši, udělám, co chceš, a budu se snažit porozumět tomu, co mi říkáš.

(K večeru byla má duše sklíčená a smutná.)