18. prosince 1989
Má Vassulo, Já, Pán, tě budu sytit přímo před očima tvých pronásledovatelů. Vnímej Mou bolest, Mé dítě, když tě vidím mezi těmito vlky…
Má Duše je smutná a v Mém Srdci je takový žal, že jsem zmobilizoval legie andělů, aby přišly a těšily Mě; tvoji pronásledovatelé ti dávají pít otrávenou vodu, ale Já tě nepřestanu uzdravovat Svou velkou Láskou, kterou k tobě mám; Já odvalím všechny tyto balvany, které pohrdají vámi, Moji andělé,1 vámi všemi s nimiž je Mé Srdce šťastné a v nichž nacházím Svou útěchu a spočinutí; Mí beránci, vy, kteří skrze Mou Milost přijímáte Má Poselství, Mí beránci, kteří jste odpočinutím Mého Srdce, vy, duše, ve kterých mám zalíbení, nebudu se dívat na to, jak vás napadají Kainové, tito Kainové prosáklí hříchem, kteří nikdy nepřestali usilovat o vaše hrdlo, Mí Ábelové;
Pane! Kainové na nás nemilosrdně útočí. Zabíjeli Tvé proroky za starých časů a dnes chtějí zopakovat svůj zločin, jejich cílem je zbořit všechny Tvé Oltáře, jeden po druhém. Chtějí nás vymazat z povrchu tohoto vyhnanství!
Můj pozůstatku; Můj oltáři; ty, kterou jsem zvedl z prachu, abych z ní utvářel živý oltář pro Sebe, Nejvyššího; jsi jedním z Mých oltářů, oltářů, které kladu na různá místa země a do nichž vlévám Svá Horoucí přání z nitra Svého Žhnoucího Plamene; říkám ti: tentokrát přede Mě bude muset Kain předstoupit, ten, který bez přestání touží zabíjet, protože neustále zasévá do půdy svá zlá semena a dnes jí ze své sklizně, bude se Mi muset postavit tváří v tvář; poslouchej, Má holubice: neodvleče tě do pouště násilím ani mečem, aby znovu proléval tvou krev, ani mu nedovolím uhasit Plamen, který jsem ti dal;
Mé malé oltáře, vy, kteří Mi děláte Radost, odvahu, nebojte se; každý jeho hřích dopadne zpět na jeho hlavu… a podnes pro tyto Kainy platí Izaiášovo proroctví, že Já, Pán, jim dám „chabého ducha, nevidoucí oči a nepozorné uši, a jsou takoví i dnes“ a vždy budou;
vyhnal jsem Kaina z jeho země na poušť, do země, kde Já nežiji, do země, kde proudí řeky zkaženosti, která smáčí její břehy a zavlažuje její půdu;
Spravedlnost ho ode Mne odvrhla, a přesto když dnes Mé Milosrdenství přichází k jeho záchraně a napřahuje Ruku, aby sňalo závoj z jeho očí, on to odmítá… sestoupil jsem dokonce i do krajin podsvětí k lidem minulosti, abych pozvedl tvůj život z jámy, Kaine, ale dodnes jsi Mi nenaslouchal, ani nejsi ochoten uznat Mě, svého Boha;
Vassulo, Má holubice, neboj se mluvit hlasitě, neboť jsem ti dal Svého Ducha; je těžké procházet tímto vyhnanstvím, ale po tvém boku Já Jsem; Já, tvůj Svatý Společník, kráčím s tebou a poskytuji ti dar řeči, přátelství a útěchy; Já jsem ti nablízku, abych byl hrozbou tvým nepřátelům; Já jsem blízko tebe, abych tišil divoké větry, které by se mohly rozpoutat a děsit tě; Já jsem blízko tebe, abych odehnal vlky, kteří tě přišli štvát; Já jsem ti nablízku, abych chránil tvou hlavu před palčivým sluncem; Já jsem blízko tebe, Má milovaná, abych Svým Světlem zaplašil všechny zmije a štíry, kteří překřížili tvou stezku; vedu tě způsobem, kterým musíš jít, a vůní Svého Kadidla denně zahrnuji tebe i všechny, kteří nás doprovází, a žehnám každému jejich kroku;
Mé Oči spočívají na vás, Mé holubice, ke kterým jsem vážil celou tu cestu z pouště, abych vás hledal; Má Láska k vám je Živý Oheň a Má žárlivost prudká jako nikdy předtím, naslouchejte proto Mé písni; místo Mého spočinutí není teď od vás daleko; Já jsem Ten, kdo vás nejvíc miluje a dávám vám Dar Své Lásky;
pojďte a naslouchejte Mému učení; Mé učení je Světlo, učení, na které svět zapomněl, právě na to učení, které mělo být zřítelnicí jejich oka;
pojď, my, společně?
Ano, navždy, Pane.
my, společně?
Navždy, Svatá Matko.
miluji tě;2
