16. února 1987

(Začínám si uvědomovat, že bez Boha nemohu žít. Myslím, že si mě opravdu získal…)

Já jsem Jahve, dítě; Já jsem to, obrať svůj pohled ke Mně; miluji tě, a pro tuto velkou lásku, kterou k tobě mám, tě objímám; neboj se, dítě; naslouchej Mi; pro horoucí lásku, kterou k tobě cítím, tě k Sobě poutám; opři se o Mě, chci, abys Mě potřebovala, Vassulo;

Tak velice nás miluješ.

Ó, dcero, nepocítila jsi Mou lásku?1 Má láska k tobě tě chce strávit;

cítím se oslavený, když vidím, jak jsi ke Mně připoutána; co se Mne týče, tak Má láska k tobě je nevyčerpatelná a Já se od tebe nikdy neodloučím; ale také jsem se postaral o to, aby ses ani ty ode Mě nikdy neodloučila; postaral jsem se o naše spojení, chápeš? … mám radost, že jsem zvítězil;

přál jsem si, abychom zůstali spojeni navždy; ty, která Mě potřebuješ, miluješ a jsi ke Mně připoutána navěky a Já připoután k tobě; ty, která Mi dovoluješ, abych tě svobodně miloval a vládl nad tebou;

Já, který jsem tě stvořil a živil, Já, který jsem tě posvětil a Já, který jsem byl první, kdo na tebe shlédl; Já, který jsem tě naplnil Svým Duchem, jsem to chtěl; protože Já, Vassulo, jsem tvůj Bůh, Jahve, který tě vychoval;

ujistil jsem se, že pouta, kterými jsem tě k Sobě připoutal, jsou navěky; už se ode Mě nebudeš moci odloučit, protože Já jsem Svrchovaný;

To zní děsivě, i když Tě miluji, Pane! Velká je Tvá Moc a Tvá Moudrost!

proč, Vassulo, čeho by ses měla bát? což nejsem Pánem Lásky?

budu se o tebe starat; budu tě konejšit v utrpení; zahrnu tě Svými požehnáními; dám ti, co ti chybí; Já jsem Nekonečné Bohatství; se Mnou se nemusíš ničeho bát, jsem Ten, kdo drží základy země; dovol Mi dělat si s tebou, co chci; Já jsem tak šťastný, že tě mám u Sebe, křehkou a slabou, neboť vím, že Mi tvé srdce dovolí dělat s tebou, co se Mi líbí; neboj se, neboť jsem tvůj Nebeský Otec a miluji tě nade všechno lidské chápání;

Já jsem Jahve, a pokud jsi to ještě neslyšela, říkám ti to teď, že jsem známý Svou Věrností a Mé slovo je spolehlivé;

dítě, pozvedl jsem tě ze smrti, aby bylo zapsáno Mé Slovo; pozvedl jsem tě, abys byla Mým poslem;

protože máš být Mým poslem, musíš být formována; musíš se učit, jak cítím, jak působím a jak Má láska zapaluje srdce; jak jinak bys to mohla říci Mým milovaným dětem?

pojď; vnímej Mou přítomnost, jak jsem tě to naučil; miluji tě, maličká; poznávej Mě; chci, aby náš vztah byl intimní;

Vassulo, zítra ti nadiktuji poselství, které poučí Mé děti, jak se Mnou mají být; teď jdi za svými dalšími povinnostmi; jdi v pokoji;

(Ježíš přišel později:)

Vassulo, piš; nyní jsi sjednocena se Mnou, budeš se Mnou pracovat, se Mnou trpět, budeš Mi pomáhat; ano, všechno, co mám, budu sdílet s tebou a ty budeš dělat to samé;

být sjednoceni, znamená být spolu navždy; neboť Má pouta jsou věčná pouta, Má vznešená láska tě ke Mně poutá navždy; Má láska zapaluje dokonce i kamenná srdce, rozněcuje je a stravuje;

dcero, zvítězil jsem; nemáš se čeho bát, získal jsem tvé srdce, milovaná, a postaral jsem se, abys byla navěky Má; Ó, Vassulo, jak jsem toužil vrhnout tě do hlubin Svého Srdce a nechat tě úplně strávit všemi plameny Mé lásky a zanechat tě tak v naprostém uchvácení Mnou, tvým Bohem;

Tak moc mě miluješ, že jsi toto udělal?

což jsem za tebe nedal Svůj život? dal jsem Svůj život z lásky, obětoval jsem se pro tvou spásu, z lásky; z lásky jsem pro tebe prolil Svou Krev;

nyní jsem se ujistil, že jsi ke Mně připoutána;

Proč?

proč? zapomněla jsi, že Já jsem Nejvěrnější? když tě k Sobě připoutám, tak si budu jistý, že Mi i ty zůstaneš věrná;

teď, když jsme sjednoceni, budeme společně pokračovat v práci; použiji tvé lásky ke Mně k uzdravení mnohých duší, které jsou spoutány, aby je pohltil Satanův plamen; ty a Já budeme těmto duším pomáhat; jediné, co máš dělat, je vroucně Mě milovat; přijdou chvíle, kdy k tobě přijdu, abych ti svěřil Svůj Kříž;

Ale já jsem naprosté nic!

Vassulo, zůstaň ničím a dovol Mi být vším, co ti chybí; budeš Mě následovat, kamkoliv půjdu; nebudeš nikdy sama; nyní jsi se Mnou sjednocena;2 prospívej na duchu, Vassulo; prospívej, protože tvým úkolem je předat dál všechna poselství, která jsme ti dali Já a Můj Otec; Moudrost tě bude vyučovat;

Ano, Otče.

je tak krásné slyšet, že Mě nazýváš Otcem! toužil jsem slyšet z tvých rtů to slovo, Otče;3

1 Ano, jistěže jsem ji pocítila. Je to neuvěřitelné.

2 Při psaní jsem se divila, proč mi teď říká, že mám zůstat ničím, když mi předtím říkal, že mám spěchat, změnit se a zesílit atd. Musel znát mé myšlenky, protože okamžitě odpověděl v další větě.

3 Předsevzala jsem si, že během modlitby dnes večer nebudu používat oslovení „Otče“, ale raději „Bože“. Snažila jsem se slovu „Otče“ vyhnout. Vlastně nevím proč, ale domnívala jsem se, že mé modlitby postrádají patřičnou vážnost.