21. prosince 1988

Pane, musí Tě zarmucovat, když někteří lidé nerozumí Tvé Lásce, kterou dáváš najevo ve Svém Poselství, a srovnávají ji se sentimentální lidskou láskou!

(Slyšela jsem jednu nebo dvě poznámky od jistých lidí.)

Pane?

Já jsem;

vaše epocha si není vědoma Mé lásky nebo jí nerozumí; ty víš, jak velice miluji Své děti,¹ miluji je k zbláznění! ale hříchy vašeho století jsou tak závažné a těžké, že už Mě, svého Boha, nepoznáváte! což úplně zapomněli na výkupné, které jsem za ně zaplatil? byl jsem pokořován, trýzněn a mučen, dobrovolně jsem podstoupil nejbolestnější smrt, to všechno z lásky; proč bych se neměl opakovat a říkat vám milionkrát, jak velice vás miluji? což se nemám pokusit dát vám pochopit velikost a hloubku Své Lásky? opakuji se a budu se dále opakovat, dokud Má Slova neproniknou do vašich srdcí! dokonce i teď jsem připraven znovu podstoupit Své Umučení, bez jediného zaváhání;

Ó, tvorstvo! jak obrovské utrpení Mi působíš! Má Láska k tobě je Nekonečná; snažte se tuto Lásku pochopit;