14. listopadu 1988

(Dnes jsem se dívala na obrázek Otce Pia, který je podle Ježíšových slov velký světec. Pod obrázkem je v celofánu kousek jeho řeholního roucha, tmavě hnědého, protože byl kapucín. Když jsem se na ten obrázek s kouskem hábitu dívala, bylo mi jasné, že jsem ho dostala proto, že on to chtěl. Proto jsem se k němu modlila, protože je velký světec, a prosila jsem ho, aby zlepšil to, co je ve mně nejhorší. Ale potom, když jsem si uvědomila, že zlých věcí je ve mně asi pěkná hromada, jsem ho prosila, aby mě zbavil alespoň dvou. Navrhla jsem mu, že by mi mohl pomoci úplně se zbavit marnivosti a posílit mou víru v Pána.)

Pane?

Já jsem;

to Já jsem tě osvítil, abys prosila Otce Pia, aby se za tebe přimlouval; pojď, dnes zapíšeš Mé Poselství bez toho, aniž bys Mě slyšela; povedu jen tvou ruku:

(Ježíš mi znemožnil, abych Ho slyšela.)

„často litujte svých hříchů, předkládejte Mi všechny své viny, abych vám je mohl odpustit; pojďte ke Mně tak, jak jste a Já vás zdokonalím; Oslavujte Mě tím, že Mě milujete, chvalte Mě neustále; Já jsem Pán;“

(Tento odstavec byl zapsán, jak si Pán přál.)

Má milovaná, kterou jsem posvětil, chop se Mé Ruky a kráčej se Mnou kupředu; budeš vyučována Moudrostí;

(Najednou jsem živě pocítila Přítomnost Pána.)

Vassulo, víš, jakou Mi působí radost, když Mi plně důvěřuješ?¹ 

(Ježíš byl tak šťastný! Já také…)

soustřeď se na Mne a vnímej Mne,² to Mne velice těší;

pojď; my, společně?

Ano; my, společně.