12. září 1988
Můj Pane?
Já jsem; důvěřuj Mi;1
Já jsem vždy s tebou; ne každé duši byla dána taková milost, kterou jsi Mým Rozhodnutím obdržela ty; a přesto, kolikrát ještě zapochybuješ? věř…
nevšímej si těch, kdo se tě snaží oklamat, jejich srdce jsou uzavřená a žijí v temnotě; proč následovat slepého, který bez cíle bloudí touto pustinou? Já jsem Ten Jediný, koho máš následovat, proto nastraž své ucho, abys slyšela; snaž se porozumět, vnímej Mou Přítomnost; proč, když Mě vidíš, ode Mne odvracíš svůj zrak? sleduj Můj pohled, dítě, ano!2 vidíš? jde to, když se snažíš; snoubenko! potěš Mě, rozjímej o všem, co jsem ti dal, a cti Mě;
Pane, jsem strašně slabá!
modli se za svou slabost a Já nebudu čekat; pozvednu tě, Má milovaná; jez Mé Tělo; napiš to!
(Ježíš mi dovolil napsat to, na co jsem si vzpomněla, když řekl „jez Mé Tělo“. Minulou noc se mi zdálo, že jsem ze svého kříže (asi 20 cm dlouhého) sundala Ježíšovo celé Tělo a snědla Ho, takže kříž zůstal prázdný.)
Já jsem ti dal tuto vizi; musíš jíst Mé Tělo; nabídl jsem ti Své Tělo; pij Mou Krev, chci, abys pila i Mou Krev;
Vassulo, chceš vědět, proč občas pochybuješ? je to proto, že ty, jako Má růže, žiješ na poušti; růže nikdy nepřežije na poušti, ledaže je jí věnována mimořádná pozornost a péče; všechno, co ji obklopuje, ji ovlivňuje; Já jsem tvůj Strážce, který tě nespouští z Očí ze strachu, aby tě nesežehly vysušující větry; nepřetržitě na tebe dohlížím, starám se o to, abys pěkně rostla; odháním tvé nepřátele, kteří by tě jinak pošlapali; dávám pozor, aby ti nic nechybělo; prořezávám tě, když je potřeba, a zúrodňuji tvou půdu;
snoubenko Mé Duše, chci ti jen připomenout, aby sis nezoufala, neboť Já, Pán, jsem tvůj Strážce a nikdy tě nenechám v této poušti samotnou, proto Mi důvěřuj a nedej se touto pustinou vyděsit; přijmi Můj Pokoj, pomohu ti posílit tvou víru ve Mě, protože si to přeješ;
živ se ode Mě; my, společně?
Navždy…
a věčně.
My, společně, Maminko?
ano; my, společně; vždy buď Ježíši nablízku;
Ano, Matko. To chci.
pojď;
