7. března 1988

(Požádala jsem Boha, aby alespoň na okamžik sňal závoj z mých očí. Když jsem se pak podívala na všechna ta Poselství, najednou jsem si uvědomila, jak velké je to dílo a kolik se v těch stránkách skrývá práce. Něco takového bych nikdy v tak krátké době sama nedokázala. Zmocnil se mě zvláštní pocit. Bylo to jako šok, jako bych si všechno začala více uvědomovat. Jsem z toho otřesena.)

Ježíši, skutečně jsme pracovali společně?

Vassulo, ano, pracovali jsme společně!¹ nechtěla bys Mě teď políbit?

(Ještě celá otřesená jsem klopýtala k obrazu Svatého Plátna a políbila jsem Ježíše.)

vidíš? vidíš, jak se cítíš, když jen malinko pozvednu závoj, kterým jsem ti zakryl oči? pojď, nikdy nepochybuj o Dílech Mé Božské Prozřetelnosti, všechna slouží k obnovení Mého Domu a k tomu, aby se shromáždili Mí beránci; slouží k zavlažení Mých květinových záhonů; pojď, Já, Pán, ti stále připomínám Svou Přítomnost;

Vassulo, my, společně?

Ano, Pane, my, společně.

pojď;