1. února 1988
Vassulo, už tolikrát jsem prosila o to, aby Mi byla zasvěcena Má dcera, Rusko; úpěnlivě jsem prosila o její zasvěcení; dnes1 přišel ten den, kdy opět uviděla Světlo; bude slavit tisícileté výročí svého založení;
Vassulo, tvá sestra2 je mrtvá, ale Pán je jí nyní nablízku a vzkřísí ji, a Láska bude milovat Nemilovanou a ona k Němu zvolá: „Ty jsi Můj Bůh a Spasitel!“ při tomto zvolání démoni prchnou; vyděšení démoni se dají na útěk, neboť tento národ se sjednotí a stane se nejoddanějším služebníkem Božím; uzdravená a vzkříšená Boží Silou bude svou svatostí a oddaností Všemohoucímu přitahovat pozornost okolních národů; Rusko se stane symbolem Boží Slávy, Božího Milosrdenství a Lásky; jeho chvalozpěvy a hymny, které jsou tak milé Našim uším, budou stoupat k nebi jako dým kadidla; Láska ho vzkřísí z mrtvých, tak jako tomu učinila před tisícem let;3
Já jsem Pán, Já jsem Vzkříšení; až vzkřísím Rusko z mrtvých, Rusko obnoví Mé dary, svou láskou opět zkrášlí Můj Dům a Já se s ním opět sjednotím; nabídnu mu Svůj Chléb a Své Víno a ono Můj Pokrm neodmítne; přijme, co mu nabídnu, bude jíst Můj Chléb a pít Mé Víno, obnoví se a bude Mě chválit; zahalím ho Svou Nádherou; vznešeně ho ozdobím; dám mu pít ze Svých Vlastních Pramenů a doplním jeho zásoby; Mé Oči na něm spočívají, ach, Vassulo, jen počkej a uvidíš!4 dcero, jak velice toužím po tom vidět Petra, Svého Petra, na návštěvě u tvé sestry…
Povzbuď ho, aby šel, Pane. Připrav mu cestu, je-li to Tvá Vůle.
pojď, působím v mnoha srdcích; Vassulo, modli se, abys nalezla přízeň u Mého Otce; obnovím Svou Církev; běda nevěrným!
Vassulo, rád bych ti připomněl, že jsem to Já, kdo brání růstu stromům vysokým a dává růst stromům nízkým; pojď nyní; my, ano;5 společně, ano;6 ano, Vassulo, nikdy nepochybuj; učil jsem tě vidět Nás očima své duše; Já jsem tvůj Učitel; miluji tě, nikdy nepochybuj;
