24. ledna 1988

Vassulo, rád bych odhalil Své pocity (…) naslouchej Mi: bratře! duše! jednou provždy zavrhni názor, že „Bůh navazuje kontakt a pozvedá jen duše, které jsou Mu zasvěcené;“ nedávám se poznat jen zasvěceným duším; nedělám rozdíly; proč taky? jsem snad Bůh, který dává někomu přednost? Mé Srdce trpí, když vidí, kolik z vás si stále myslí, že jsou Mé milosti dávány pouze zbožným bratřím a sestrám; vidíš, Mé dítě, jak málo Mi Moji vlastní rozumějí?

(Ježíš smutně sklonil Hlavu na stranu a Ruku si položil na Srdce. Chvíli tak setrval. Vypadal velice krásně.)

navštívil jsem mnohé, kteří žijí mimo Mou Církev, ano… ubohé duše…1  a proměnil jsem je ve Své oddané učedníky; učinil jsem z nich apoštoly, učinil jsem z nich svaté, a přesto mnohé církevní autority přehlížejí tato Má díla a ignorují je; nikdy tyto duše neuznaly, nic o nich neví, mnohé odmítly kvůli své zaujatosti! teorie, že „Bůh přichází jen k zasvěceným duším, které nosí hábit“, je mylná! Ó, jak se mýlíte!

(Ježíšův sklíčený výraz se změnil v zoufalství.)

kdybyste jen věděli, kolika duším, které nenosily hábit nebo nebyly zbožné, jsem se dal poznat a učinil je svatými!

milovaný, skutečně jsi zapomněl, jak jsi sám zakusil Mou Přítomnost? obklopil jsem tě Svou vůní a požehnal ti! pojď, budeš se učit; Svým Poselstvím Míru a Lásky jsem obrátil mnoho duší; ztracení beránci se ke Mně vrátili a vrhli se Mi do Náruče; raduj se, duše! což existuje větší zázrak, než když ztracená ovečka opět najde Svého Mistra? existuje větší radost, než když Pastýř znovu najde Svou ztracenou ovci?2 hlásej Mé Spásonosné Zázraky svým bratřím! svým bližním! rozhlašuj dobrou zprávu, zvěstuj Má Díla! ať se každý dozví o Mých Dílech a Mých Zázracích;

přišel jsem za tebou a naplnil tvou lampu; dal jsem ti Své Světlo, proto neschovávej svou lampu pod postel, neboť tak by nebyla k ničemu; pojď a raduj se, bratře, neboť jsem naplnil tvou lampu, aby svítila na vyvýšeném místě; ať to Světlo všichni vidí a poznají, že pochází ode Mě;

zvěstuj Má Svatá Díla, uctívej Mě tím, že vystavíš Mé Světlo na střechu svého domu, aby Je mohl každý vidět; ať Ho všichni vidí; až si toho Světla všimnou, shromáždí se zdaleka i zblízka; řekni jim, jak jsem k tobě přišel a dal ti toto Světlo;

zůstávej v Mém Pokoji…


1  Ježíš vyslovil tato slova velmi něžně, ale zároveň smutně.
2  Když to Ježíš říkal, Jeho vlídný hlas byl plný radosti. Zdálo se, že Jeho Srdce pukne radostí!