6. prosince 1987
Vassulo, piš:
Já, Pán, si přeji, abyste se s úctou modlili modlitbu Křížové cesty: nejprve rozsviťte světlo k uctění Mé Matky a obětujte Jí svíci, potom bych vás chtěl vidět pokleknout u každého Mého Zastavení a uctít Mě tím, že budete u Mých Zastavení držet zapálenou svíci;
Pane, už jsi rozvrhl Své plány. Pokorně Tě prosím, abys nám pomohl kráčet po Tvých cestách, abychom oslavovali Tebe, Pána.
pomohu; opřete se o Mě a Já vás ponesu;
Vassulo, až se toto uskuteční, připomenu ti druhou událost, která bude hned následovat; připomenu ti, že už nemáš hledat své pohodlí;
Můj Bože, mluvíš k nám všem?
ne, mluvím k tobě, Vassulo; pohleď Mi do Tváře… připomenu ti, že od této události na sobě pocítíš Mou mocnou Ruku; bude do tebe proudit Má božská nauka, budeš muset být poddajná a ochotná Mi sloužit, být věrná a chválit Mě a Já tě budu používat, budeš použita plně, budeš dokonce Mým terčem, jsi Má tabulka,1 maličká; mám v úmyslu přivést Své ovce zpět k Petrovi;
Pane, můj Bože, už víc než rok jsem Tvou „tabulkou“. Používáš mě každý den a já Tě miluji, protože jsem Ti tak blíž. Můžeš mě používat. Chci Ti být věrná a toužím být Tvou otrokyní.
Vassulo, jak velice tě miluji; chceš políbit Mé nohy, až se pomodlíš Křížovou cestu?
Ano, Pane, chci…
pojď, nezapomínej na Mou Přítomnost; zdá se, že Mě v těchto dnech zanedbáváš;
Můj Bože, dej mi sílu, abych to všechno zvládla. Jak víš, chtěla bych Ti dělat radost, ale mé možnosti jsou chabé. Odpustíš mi?
Ó, Vassulo, jak velice tě miluji; odpouštím ti; napiš, co jsi viděla!
(Když mi Ježíš říkal, že jsem Ho zanedbávala, vypadal smutně a vážně. Když jsem Ho prosila o odpuštění, Jeho božská Tvář se rozzářila šťastným úsměvem s dolíčky ve Tváři a otevřel do široka Svou Náruč, abych se vrhla do Jeho objetí.)
odpuštění bude uděleno vždy bez nejmenšího zaváhání, a proto jsem taky učinil, abys Mě viděla naprosto jasně, a tak mohla říci Mým dětem, jak odpouštím;
pojď, my, společně;
(Když to Ježíš říkal, pohnul Svým ukazováčkem jako učitel, který klade důraz na to, abych to udělala.)
7. prosince 1987
vedu tě „neobvyklým způsobem“, ale Já jsem Bůh a volím si cestu, jakou chci; dny běží, ta chvíle je blízko; povedu tě, jak si přeji, Vassulo;