15. září 1987
Ježíši, nemohu snést, jak Ti stále ubližují. Pospěš si a vyjmi tyto trny!
Ó, dcero, ukážu ti je, jeden po druhém; řeknu ti, kde jsou a ty je Mou Silou vytrhneš, jeden po druhém; a místo těchto trnů, které Mě zranily, ti dovolím, abys Mi nabízela pouze květiny z Mé zahrady rozkoší, neboť vyrostly v Mém Světle a šíří po zemi svou libou vůni a zkrášlují Mou zahradu; v Mém Srdci, úplně v Jeho samotném nitru mám stále hrot kopí; Vassulo, i ten bude odstraněn; vyjmu ho Svou Silou; tentokrát je nebudu šetřit!
sjednoť Mé ovce a řekni jim, že „Já, Pán, jim žehnám;“
17. září 1987
Vassulo, posílám tě k němu,1 aby se dozvěděl o Mých Poselstvích; požádáš ho, aby tě přijal? požádáš ho, aby tě vedl?2
(V tomto okamžiku jsem náhle od Pána¨obdržela vizi. Démoni, kteří se potloukali po zemi, byli přemoženi! Bylo to, jako by se vyprahlá půda, na které stáli, otřásla a praskla, pozvedla se jako pěst a srazila je k zemi. Zůstali bezmocně ležet na zemi.)
přicházím, abych sjednotil Své děti a požehnal jim;
18. září 1987
(Tento pátek jsem se setkala s řeckým knězem v pravoslavném kostele. Řekla jsem mu všechno. Poslouchal a vše, co jsem mu řekla, přijal. Nyní chce studovat poselství.)
