13. září 1987

(8. září mě Ježíš volal ke Svatému Přijímání. Šla jsem dnes a přijala jsem Ho.)

Nebeský Otče,
nedovol lidem,
aby byli příčinou mé zkázy.
Nedovol jim vzít, co jsi mi už dal.
Bojím se jejich bezcitnosti,
a když uzavřou svá srdce
před Tvými Nebeskými Díly,
a když přestanou naslouchat,
jsem velice slabá a zranitelná.
Jediným slovem by mě mohli zlomit stejně snadno,
jako se láme proutek.

Ó, Vassulo, Vassulo, chyť se Mé Ruky; když tě pronásledují, pronásledují Mne; když se ti vysmívají, vysmívají se Mně; Láska trpí;

Pomoz mi, Otče, s těmito lidmi.

Láska ti pomůže; ozdob Mě čistotou, buď Mým oltářem; nes se Mnou Můj  Kříž; oltáři, netrap se;

Dobrořečím Ti, Otče. Toužím po Tobě.

(Později:)

(Dnes, v neděli 13. září, podruhé od začátku těchto zjevení, jsem ve své duši pocítila obrovskou úzkost, smutek, z nevysvětlitelných důvodů. Takovou hořkost, že jsem myslela, že to nepřežiju. Bolelo to i fyzicky. Těžce se mi dýchalo a bolest mi vystřelovala do rukou. Ježíš mě volal:)

Vassulo, sjednoť se se Mnou a pociťuj Mou bolest; znovu Mě křižují;

Proč, proč Ti to dělají?

milovaná, oni nevědí, co činí;

Kdo Ti to dělá?

mnoho duší; miluji je, a přesto Mnou pohrdají; Vassulo, sdílej Mou bolest, buď jedno se Mnou;

My, spolu, Pane?

ano, dcero, oba trpíme nevěrností lidí; vezmi Mne za Ruku, společně;

Společně, Pane.