10. září 1987

miluji tě, a dokud nepřijdu, abych tě osvobodil, slepě Mi důvěřuj, Vassulo;

Ježíši, vím, že jsou okamžiky, kdy se mnou musíš být velmi nespokojený, totiž když pochybuji. V těchto okamžicích jsem výsledkem násobení – kdybys Tomáše násobil deseti, tak bych to byla já.

květino, jsi křehká, a právě tvá křehkost Mě přitahuje; což to všechno nevím, milovaná? Já jsem tvou Silou;

(Ježíš mi něco pošeptal do ucha. Zachovám to v tajnosti.)

Vassulo, Garabandal je dalším pokračováním Zázraků, mezi těmito Zázraky jsem dával další znamení;

 Můžeš napsat, které zázraky?

piš; Lurdy, pak Fatima, a nyní chci, abys napsala Garabandal v San Sebastianu; Oslavuj Mě! pamatuj si, že Já jsem Světlo světa;

(Najednou mi Ježíš připomněl sen, který se mi zdál minulou noc a na který jsem zapomněla. Byla to ta vize, kterou jsem měla nedávno, ale ve snu byla ještě horší.)

poslouchej, ukázal jsem ti ve snu tuto vizi, abych ti ji dal pocítit; ne, není vyhnutí!

(Vzpomínám si, jak jsem to viděla přicházet jako obrovskou vlnu. Pokoušela jsem se utéci a schovat se, i když jsem věděla, že je to nemožné.)

– Ale proč se nám to má stát, když nás miluješ? Proč?

jsem znám jako Bůh Lásky stejně tak jako Bůh Spravedlnosti;

Co můžeme udělat, abychom to zastavili?

od vás ode všech se nyní žádá obrovské zadostiučinění, sjednoťte se a buďte jedno, milujte se navzájem, věřte ve Mne, věřte v Má Božská Díla, neboť Já jsem stále mezi vámi;