4. září 1987
(Ježíš mi dal poselství do mého soukromého notesu, které mě vyděsilo. Vstala jsem a poselství odložila. Později, když jsem šla psát, Ježíš poselství zopakoval. Začala jsem se bát. Stejně jako jednou před tím, mě mé vlastní myšlenky zahnaly do kouta. Ptala jsem se sama sebe a Boha: „Proč já?“ Proč vlastně začalo všechno toto zapisování, proč se takhle cítím, spojená s Bohem? Jaká jsem byla před půldruhým rokem a jaká jsem teď. Žiji v Pravdě a cítím se odpovědná za všechno, co se děje. Cítím, že bych se měla Bohu líbit. Pak znovu pochybnosti, pochybnosti, které mě přinutily, abych Ježíši nedůvěřovala. Přišla jsem k Němu s pochybnostmi. Věděl to. Měla jsem v úmyslu napsat něco sama, abych to byla já, kdo má pod kontrolou svoji ruku.)
Ježíši?
Já jsem; nuže? můžeš to zkusit znovu;1
piš… piš! Láska, Láska, Láska, Láska;
(Ty tři tečky jsou na místě, kde jsem se snažila psát sama, ale nešlo to. On pak napsal: „piš“ a donutil mou ruku napsat čtyřikrát „Láska“, zatímco já jsem se snažila svou ruku zastavit.)
Já jsem Láska; připomenu ti, že jsem na tvá ramena vložil Svůj Kříž Pokoje a Lásky; vzhůru! vzhůru! napřim se! zvedni se! dcero, chápeš, proč jsem tě vychoval? vychoval jsem tě, abys sjednotila Mou Církev; oltáři, copak jsem neřekl, že uslyšíte pravdu z úst dítěte, nikoli učence? řekl jsem, že učení budou naslouchat a naslouchat, ale nepochopí, že se budou dívat a zase dívat, ale neuvidí, neboť jejich srdce se zatvrdilo; zakryli si uši a zavřeli oči;
Vassulo, vzkřísil jsem tě z mrtvých a poučoval tě Moudrostí; neboj se a kráčej kupředu;
(Ježíš mi dal vizi mne samotné, jak stojím naproti Němu. Cítila jsem se nejistě. Couval přede mnou, držel mě za ruce, a tak mě vedl, abych kráčela dopředu.)
Ó, dcero, jak jen tě miluji! květino, všechno, co cítíš, přichází ode Mne; pokračuj vpřed;
(Cítila jsem se jako bych dělala své první krůčky a měla z toho velkou radost!)
Vassulo, tvá nesmělost Mě uchvacuje; dcero, zapiš slovo:
Garabandal
Vassulo, když jsem tě vyburcoval ze spánku, bylo to nejen proto, abych tě probudil, ale i proto, abych tě mohl použít, milovaná; tvé očišťování nebylo pouze proto, abych tě očistil, ale i proto, abys cítila Mou Přítomnost a byla v Mé Přítomnosti; použil jsem tě nejen k zapsání Svých Poselství a tužeb, ale abych také zaznamenal Svá požehnání Mým dětem z Garabandalu;
přicházím k oslavě Svého Poselství, oltáři, udržuj tento plamen hořící; Svou Mocí obnovím Svou Církev; miluj Mě, nekolísej, opři se o Mne a odpočiň si, pomohu ti postupovat vpřed; ta hodina je blízko, modli se se Mnou;
„Otče, zachraň mne ve Své náruči,
dovol mi spočinout u tebe,
posvěcuj mě, Otče,
tím, že mi dovoluješ přebývat u tebe,
odpusť mi mé hříchy tak
jako já jsem odpustila ostatním;
Sláva Bohu, mému Otci,
kterého velebím;
Amen;“
