2. prosince 2020
Od chvíle, kdy jsi mne poprvé navštívil, jsem se snažila kráčet po přímé cestě, vždy jsem se snažila kráčet ve Tvých Stopách; stačilo, abych Ti jen trochu naslouchala, a hned jsem přijala Tvou Nauku a Tvůj lahodný Hymnus Lásky a učila jsem se, jak milovat;
upřímně jsem hledala, co je správné, a ze všech svých sil jsem se snažila konat Tvou Vůli, pevně jsem se Tě držela a ani na okamžik jsem se od Tebe nevzdalovala, s pevným rozhodnutím nepustit se Toho, kterého ze srdce miluji; ve Tvé Škole nám byla dána Nauka a ve Tvých Královských Nádvořích: Moudrost; štědře jsi nám nabídl Moudrost; vzdávám Ti díky, můj Pane a Králi;
Tobě, jenž jsi obklopen Slávou a Velebností, patří nebe a země i se všemi, kdo je obývají, a se vším, co na nich v hojnosti jest; v těchto dnech přinášíš Svému lidu Poselství Pokoje; naplňuješ Písma, která praví, že „ten dřívější svět pomine“1, a ze Svého Trůnu prohlašuješ: „hle, všechno tvořím nové;“2 Ty jsi Svrchovaný, Veliký Král celého vesmíru; ukaž nám, jak slabí jsme tváří v tvář Tvé Velkolepé Síle; nejsme více než špetka prachu, tak nám připomeň, že náš život je jen závan větru, který na zemi nikdy netrvá věčně! pomoz nám přijít k rozumu…
Má dcero, Já Jsem je ti nablízku; zapiš Má Slova:
dovol, abych ti připomněl: ve chvíli, kdy jsi Mě uznala za svého Spasitele, což je dokonalá ctnost, ses zrodila ze Mne, a Já, tvůj Bůh, jsem se od té chvíle radoval v tobě a ty ve Mně; dal jsem ti poznat, že jsi byla vždy Moje; ten den3, kdy jsi zakusila a uznala Mou Moc, jsem dovolil, aby na okamžik spadly šupiny z tvých očí a ty sis uvědomila Mou Dobrotu a Štědrost, že držím celý Vesmír na dlani Své Ruky, a že každá stvořená věc, vše, co existuje, je ve Mně; zmocnila se tě bázeň, když jsi pocítila Mou Moc, neboť jsi v těchto několika málo okamžicích pochopila, že Já Jsem skutečně Plnost Božství, Ten, kdo drží ve Svých Rukou Život a Smrt; a přesto jsem zároveň Mírný, Něžný a Laskavého Srdce; Já jsem Překypující Milosrdenství a Má Láska k vám všem je bezpodmínečná;
šťastný člověk, který vkládá svou důvěru do Mě!
Pane! ať každý, kdo žije, má jedinou touhu: usilovat o to, aby žil ve Tvém Domě a těšil se ze Tvé Sladkosti, ó, Bože, aby vstoupil do Tvých Královských Nádvoří Poznání a stal se opravdovým apoštolem Tvé Lásky;
pouhý okamžik na prahu Tvých Královských Nádvoří má větší cenu než všechno, co jsme obdrželi během celého našeho života zde na zemi; a co teprve, když jsme pozváni, abychom vstoupili do Tvých Královských Nádvoří! – ale nyní jsem si všimla smutného tónu ve Tvém Hlasu, Milovaný; naslouchám, co říká můj Pán?
ach… Vassulo, Vassulo, dnes Můj lid prochází Údolím Smrti, země ztratila svůj pokoj a chřadne kvůli svému odpadlictví; vše, co ze země vychází, se na zemi vrací; smrtící dech prošel po tváři země a zavanul na její obyvatele; znásobil jsem volání skrze Svá Poselství, která vám byla dána, abyste po Mně toužili a hledali Mě, generace, abyste horoucně hledali Jas Mé Nebeské Slávy; ale vy jste se raději vydali po svých vlastních zlých cestách; hněv Mého Otce už dosáhl bodu zlomu stejně jako země, která umírá; země je vyčerpaná ze svých obyvatel a též lidé jsou vyčerpaní ze země, která jim nedává to, co si mysleli, že je jim povinna dávat; blízko je den, kdy budou v zoufalství volat k horám: „pojďte! přikryjte nás!“ a k pahorkům: „padněte na nás!“4 ano, blízko je ta chvíle, chvíle Mého Návratu, který je už za dveřmi;
ještě moc nechápeš, generace, že brzy, velmi brzy, bude na nebi vidět Mé Světlo; strach sevře všechny ty, kdo Mnou opovrhovali; radostně se rozjásají všichni, kdo Mě nikdy nepřestali milovat; skryjí se ve stínu Mých Křídel, neboť Má zachraňující pomoc je Věrná; po tomto Znamení svět už nikdy nebude takový, jako byl předtím;
v Písmu nás občas přirovnáváš ke stéblům trávy, která zrána vyraší a rozkvetou, a před soumrakem uvadají a umírají; dáváš nám poznat, že čas vymezený pro náš život je tak krátký;
Tvůj Hymnus, který je Hymnem o Slitování a Dobrotě, nás učí dělat pokroky ve Tvém Domě s upřímným srdcem, neboť Ty jsi Král, který soudí spravedlivě; Král, který miluje Spravedlnost; a pro mne je rozkoší být s Tebou, ve Tvých Královských Nádvořích, skrze dar, který jsi mi dal!
ve tvé nicotnosti, Mé dítě, Já mohu být vším! vše, co ti schází, Já doplňuji! chápeš, jakou Mi působí radost být s tebou? dcero, potřeboval jsem duši, která Mě přijímá v prostotě srdce a s láskou, ve které si budu moci odpočinout a skrýt se před vřavou světa; udržuji si odstup od zvrácených srdcí; pyšná srdce, něco takového nemůžu tolerovat; nedojímá Mne výmluvnost řeči, ani jejich proslovy, ale raduji se ve zkroušeném srdci; korunoval jsem tuto generaci láskou a něhou navzdory její zkaženosti;
Má milovaná, budu do tebe nadále vdechovat Svůj Dech Života, abych do tebe vléval neustálou touhu být se Mnou a v Mém vonném Světle, a abys ty na oplátku provoněla svého Ženicha; také každému připomeň, že Pán Bůh zná ty, kdo jsou Jeho Vlastní a proto jim dovoluje, aby se k Němu přiblížili a vstoupili do hlubin Jeho Srdce, které je vaším Svatým Příbytkem;
Pane! pamatuji si, co jsi mi řekl, když jsme byli ve Svaté zemi, abychom navštívili Posvátná místa, místa, kde jsi žil, a já jsem Ti na konci naší pouti děkovala slovy: „děkuji Ti, Pane, že jsi nás vzal sem, do Svého domova, na místo, kde jsi žil,“ a ty jsi mi na to okamžitě odpověděl: „Můj domov? jaký domov? Můj Domov je v Nebi a stejně tak i tvůj…“
oltáři! neustále ti budu připomínat, kam patříš a komu patříš, kde je cíl tvé cesty a tvůj domov; s neúnavnou vytrvalostí tě budu učit smyslu tvé existence; každý den ti budu připomínat, že Já jsem tvůj Mystický Pohár, který dává vytrysknout Životodárnému Prameni v tobě; Ráj je tvým Domovem, Domovem těch, které jsem navoněl Svým Dechem; už jsem ti řekl, že ti nabídnu Život skrze Milost; protože Milost je jako zářivé světlo, které tě vede, abys měla podíl na Božském Životě; dávám Sám Sebe ve vaší době jako nikdy předtím v dějinách, vždy tak velkoryse, a čím ochotněji se vy budete dávat Mně, tím více ode Mne budete přijímat;
nepřicházím k nikomu s mečem u boku, ani nepoužívám žádné strnulé formulace, když vás vzdělávám; neboť to není Můj způsob vyučování, ani to není Můj způsob, kterým bych z vás vychovával Světce a Mučedníky, ale proud Mnou daného Slova, které je sladší než nektar, bude znít ve vašich srdcích; Mé promluvy budou sladší než plástev medu; nuže, abych vás vychoval, pozvedám vás skrze Ctnost a Zbožnost; tímto způsobem jednám se Svými dušemi Já! požehnaní jsou ti, kdo Mě horlivě hledají, naplním jejich duše nepopsatelnou radostí; v záři Mého Světla budou krásní jako záhon lilií a narcisů;
Pane, je psáno, šťastný je člověk, kterého sis vybral, kterého zveš, aby přebýval ve Tvých Nádvořích; má duše touží překročit práh Tvých Královských Nádvoří, kde bych se klaněla ve Tvé Přítomnosti, v Přítomnosti Krále Slávy, Neodolatelného, neboť Věrnost a Důstojnost jsou Tvými insigniemi; Tvůj vzhled, impozantní pohled budící úctu, Tvá Majestátní Roucha pokrytá zlatem a safíry, oděný do Slávy; Ty, jenž vládneš s nesmírnou shovívavostí, abys osvěcoval a vyučoval duše, které k Tobě přistupují s kajícím srdcem, naslouchej dnes našim modlitbám, přijď a osviť duše, které se bezcílně potulují, ty, kdo jsou ztracení v džungli hříchu, ty, kdo Tě vůbec neznají; vylej na ně v hojnosti Své Milosrdenství, pomaž jejich hlavy olejem radosti, učiň je Svými; zapal jejich vyprahlá srdce, aby pozvedli svůj zrak k Tvému Majestátu, aby objevili Tvou Svatou Tvář, Tvou dechberoucí Krásu!
vpravdě ti říkám, jestliže otevřou svá srdce a přijmou Mne, s radostí přijmu Já je a učiním je krásnými; Já budu zdokonalovat jejich duše; vyvedu je z džungle hříchu a povedu je až na Práh Mých Královských Nádvoří, kde si budou moci zvolit; Mí andělé je budou celou cestu doprovázet a oni si budou muset zvolit mezi Světlem a Tmou; jestliže si zvolí Světlo, padnou do Mé Náruče a všechno, co bylo předtím v jejich duši poskvrněno, bude smyto a zapomenuto, ale všichni, kdo neodpověděli na Má Volání a na Pravdu, Mnou budou nadále opovrhovat, protože si zvolili zůstat v Temnotě; je psáno,5 že ačkoliv jsem přišel do světa, abych zde šířil Své Světlo, tak si lidé více zamilovali Tmu než Světlo, protože jejich skutky byly zlé; skutečně, každý kdo koná zlo, nenávidí Světlo a vyhýbá se mu, ze strachu, že by jeho skutky vyšly najevo; ale člověk, který žije podle Pravdy, přichází ke Světlu, aby bylo zjevné, že vše co dělá, je vykonáno v Bohu;
Tvá Slova, můj Pane a Králi, med nejvybranější chuti; směsí rozličných vůní kadidla ze stromů s vonnou pryskyřicí jsou vůně Tvých nádherných Ornátů, posázených nejrozličnějšími drahokamy všeho druhu; Tvá Přítomnost, majestátní dokonalost; když otevřeš Svá ústa, tak vytryskne nejčistší Paprsek Světla, který proniká všechny věci; Tvou Krásu nelze s ničím srovnat, jak Ti jen někdo může odolat? skutečně, Tvůj Duch naplňuje celý vesmír; Jedinečný, Neodolatelný, Všemohoucí, nelze vyjádřit Boží Nádheru!
buď Mou uklidňující Vůní, Vassulo, oblažující jsou pro Mne melodie tvých chval, jsou balzámem na Mé Rány, jako lilie u vodního toku, jako proužek dýmu kadidla, omilostněna Mým Otcem, přijmi Má Požehnání;
nikdy mě neopusť, abych mohla v těchto bezbožných časech bez přestání chválit Tvé Svaté Jméno; pomoz mi hájit náboženství a jeho pravý smysl, pomoz mi znovu vybudovat Církev z jejich ruin a trosek; víš, že jsem bezmocná, když mi nejsi nablízku; mohla bych toho říci ještě víc, ale stejně bych nedokázala vystihnout, co chci říci;
skryj mne pod Svými Křídly, Pane! proč lidé na zemi trpí, i ti, kdo jsou nevinní?
Pane! řekl jsi, že když se modlíme za lidstvo, je to, jako bychom za něj prolévali svou vlastní krev; neboť to znamená milovat nesobecky, bez osobních zájmů, a protože svět odmítá litovat, tak bude na naše modlitby nahlíženo jako na pokání za celý svět?