15. června 1987
(Včera jsem letěla do Hongkongu (na dovolenou). Během přestupu v Bangkoku se něco přihodilo. Seděla jsem na posledním sedadle v řadě sedadel v přestupní hale a četla jsem si. Najednou si přímo přede mnou nějaký Arab rozprostřel svůj koberec, naprosto mě ignoroval a spolu s dalšíma dvěma, kteří byli za ním, se vrhli na zem a vzývali Boha. Dělali to hodně nahlas, čímž na sebe dost poutali pozornost. Bylo mi to nepříjemné i proto, že jsem tam seděla sama. Měla jsem pocit, že je musím rušit, neboť jsem seděla přímo před nimi. Ani jsem se nepohnula. Byli stále hlasitější a někdo za mnou tuto trapnou záležitost fotil.
Později mi Bůh řekl: „Tento muž se modlil dost hlasitě; dost nahlas, aby si ho všichni všimli; bylo ho slyšet v přestupní hale, ale jenom tam; slyšely ho jen stěny této haly, Mé Srdce neslyšelo nic, všechna slova zůstala na jeho rtech; ale tvůj hlas jsem slyšel, i když tě nikdo jiný neslyšel a nevěděl, co mi říkáš; jen tvé srdce mluvilo, ne tvé rty;“
Nechtěla jsem to zapsat z obavy, abych tím někoho nediskriminovala, ale Bůh mi řekl: „Čeho se bojíš? Já jsem Pravda; což se to nestává i křesťanům?“
Dnes jsme podnikli okružní jízdu autobusem po městě a okolí. Najednou jsem místo všech těch vysokých budov viděla obrovské Černé Kříže.1 Myslela jsem, že je to jen má představa, ale uslyšela jsem Boží hlas, který mi říkal: „Ne, není to tvá představa; jsou to Mé Kříže;“ Když jsem viděla tento „Ráj Konzumu“, pomyslela jsem si, že kdybych tady musela žít, zemřela bych, bylo by to pro mne utrpení. Když si uvědomím, že ještě před rokem bych to vnímala jako skutečný ráj!
Bůh mě nechce ušetřit ani toho, abych řekla taky toto. Z autobusu nám průvodce ukazoval nádhernou vilu nejbohatšího muže Hongkongu. Říkal, že jsou tu dva proslulí milionáři, které zná celý Hongkong. Boží hlas mi do ucha řekl: „ Ale Já je vůbec neznám, patří světu;“
oni mají své poklady na zemi; v Mém Království nemají nic;
(Bůh uchopil mou ruku, aby to napsal Sám.)
milovaná, dávám ti znamení; buď ve střehu, Vassulo, věř tomu, co ode Mne slyšíš;
Přemýšlím o tom Arabovi.
chyběla mu svatost; dokonce i ty sis toho všimla;
(Později:)
Ó, Vassulo, nezasloužím si víc úcty?
(Toho jsem se obávala. Nedostávalo se mi příležitosti být s Bohem a zapisovat, a tak jsem se chopila šance v hotelovém pokoji,kde jsem byla s mužem a synem. Televize byla zapnutá, a tak jsem si na uši dala sluchátka od walkmana. Neměla jsem jiné místo, kam bych mohla jít!)
záměrně ti odnímám všechny možnosti;
Proč, Pane?
proč? aby ses naučila toužit po svém Bohu; počkej, až budeme sami;
Odpusť mi …
odpouštím ti; tak Vassulo, pracuj i tehdy, když zrovna nemůžeš zapisovat;
Jak, Pane?
dovol Mi šeptat ti do ucha všechny Své touhy; Vassulo, měj touhu po Mně; užívej milostí, které jsem ti dal; kromě toho, že používám tvoji ruku, abych Svou Rukou zapisoval, tak jsem ti dal i sluch, abys Mě slyšela, ukázal jsem ti, jak Mě můžeš vidět a vnímat Mou přítomnost; používej tedy i tyto milosti; miluji tě;
Ježíši?
Já jsem, Vassulo;
Jsme opět spolu, tím naším způsobem.
ano, ale ne nadlouho; to, že jsi na dovolené a máš jiný program než obvykle, neznamená, že Mě budeš odkládat na později; uzamkni Mě ve svém srdci, dítě;
Pane, přijdou ještě větší zkoušky?
Ó, ano, budeš muset čelit mnohem těžším zkouškám;
(Vzdychla jsem.)
důvěřuj Mi; budu ti nablízku; jsi Mou obětí, nebo ne? proč bych tě jinak nechával mezi zlými? nabídnu tě jim jako oběť, budeš žít uprostřed zkaženosti;
Ale já jsem také zlá. Jaký je v tom rozdíl? Jsem jako oni.
skutečně? proč chceš tedy přijít ke Mně, domů?
Protože Tě miluji!
utvořil jsem tě ke Svému obrazu, abys byla schopna přitáhnout druhé ke Mně; oddělím tě ještě více od pozemských starostí; počkej a uvidíš; Vassulo, ano;
(V tu chvíli jsem Ho uviděla před sebou.)
miluj Mě; pojď, vezmi Mě za Ruku, jako jsi to udělala včera;
(Později:)
Vassulo, napiš slovo aids;
AIDS?
ano, nahraď je slovem Spravedlnost;2 kalich Mého Milosrdenství přetéká a kalich Mé Spravedlnosti je plný, nenechte ho přetéci! už dříve jsem ti řekl, že svět Mě uráží; Já jsem Bůh Lásky, ale jsem rovněž znám jako Bůh Spravedlnosti; hnusí se Mi ateismus!
(Později:)
milovaná, pronikneš do Mého Těla a dám ti spatřit Své trny a Své hřeby;
Pane, jak to všechno uvidím?
dám ti zrak, abys viděla; dám ti sílu vytáhnout Mé trny a hřeby; Já jsem znovu křižován;
Ale Pane, proč se necháváš znovu křižovat?
Vassulo, Vassulo, zrazen Svými vlastními, přehlížen Svými milovanými,3 pojď, cti Mě, miluj Mě!
Miluji Tě, nepustím se Tě. Kdy se to stane?
Ach, Vassulo, nepředbíhej Mě; pojď, všechno má svůj čas;
Pane, Ty víš, že nic neznamenám a že nechápu, o čem tady mluvíš, tak kdo by se zajímal o nějaké mé papíry (slova, která jsi zapsal). A když už by se někdo zajímal, tak se tomu jen vysměje anebo to dokonce roztrhá a hodí mi to na hlavu jako konfety. A vůbec, kdo jsem já? Nic než „hříšník z povolání“!
uvědom si, kdo tě vede! Já jsem Bůh; vzpomínáš si, co jsi řekla svému příteli, ano, tomu nevěřícímu? byla to Má slova: jsi jako myš, která utíká před Obrem; jsi jen zrnko prachu;
(To je pravda. Jeden náš přítel, nevěřící, obdržel od Boha poselství. Později mi řekl: „Během několika vteřin toto poselství úplně zrušilo všechno, čemu jsem věřil 20 let. Proč bych já, hříšník z povolání, měl dostávat takové poselství? Ale já s tím budu bojovat, uteču před tím pryč.“ Smála jsem se! Pak jsem mu řekla ona slova, které Bůh cituje výše.)
Vassulo, důvěřuj Mi;
Pane, důvěřuji Ti, ale ten problém je ve mně. Proč důvěřuješ Ty mně? To bys neměl. Můj Pane, mám dobrou vůli, to ano, ale, jak jsi řekl, jsem velmi slabá. Nevěř mi! Jsem velice hříšná.
Vassulo, jsi nevýslovně slabá; věděl jsem to od Věčnosti; ale buď ničím, chci, abys byla ničím; jak jinak bych mohl zjevit Sám Sebe, kdybychom byli dva? vždy Mi nechej volnost a Já v tobě budu jednat; pojď, opři se o Mě!
1,18-32
