2. února 1999
Pane, dovol mi přečíst Ti, co napsal Svatý Jan Zlatoústý. Jsou to ve skutečnosti Tvá slova, Tvá slova pro nás, která jsi vyslovil skrze něho. Řekl jsi:
„Já, tvůj otec, Já, tvůj manžel,
Já, tvůj domov, Já, tvoje chůva,
Já, tvůj kořen, Já, tvůj základ.
Cokoli chceš, tím budu.
Nic ti nechybí. Budu pracovat pro tebe,
neboť jsem přišel, abych sloužil,
a ne aby se Mi sloužilo.
Budu tvůj přítel a hostitel,
tvá hlava a tvůj bratr,
tvoje sestra a tvá matka.
Budu vším.
Jen se Mnou měj důvěrné přátelství!
Budu kvůli vám chudý,
budu kvůli vám bloudit,
kvůli vám na Kříži, kvůli vám v hrobě.
V nebi za vás snažně prosím Otce,
na zemi se kvůli vám stávám
přímluvcem u Otce.
Jste pro Mě všechno,
bratr, spoludědic, přítel a člen rodiny.
Co chcete víc?“
tolikrát jsem odložil Své Královské Žezlo, abych zachránil každého z vás, a tolikrát jsem vás navštívil, abych navoněl vaše hlavy; s královskou marnotratností jsem se o vás ucházel, promlouval jsem k vám ve verších; zbožnost a ctnost byly Mým sladkým rozhovorem s vámi po všechny dny vašeho života;
po všechna ta léta1 jsem dával Své Hlavě spočinout na tobě, těšil jsem se v tobě; mé Srdce o tobě řeklo: „proměň ji v živý oltář pro Mé Mystické Tělo2 a uč ji odmítat všechno, co nepřichází od Tebe; uchovávej ji skrytou v Nás, aby se stala nadšenou obětí, připravenou být prodána světu a sloužit s radostí;“ ve Své něžné náklonnosti a nevýslovné Lásce jsem ti dal Moudrost, která tě vedla, abych skrze tebe uskutečnil Svůj plán se Svou Církví;
vidíš, Má milovaná, jak jsem rozhodně a horlivě sestoupil do tvé křehkosti, abych tě proměnil a skrze tebe ostatní, aby se stali pevnými pilíři Mé Církve? a Já z celého Srdce žehnám tobě a všem, kdo se stali sloupy božského Ohně, aby rozšiřovali Má slova v těchto naléhavých Poselstvích, a kteří ochotně s láskou uplatnili všechno, co mohli, aby s neutuchající láskou a horlivostí hlásali Pravdu a pokřesťanštili toto odkřesťanštěné pokolení; Já jsem s tebou a slibuji ti, že odplatím tobě i ostatním stonásobně;
vidíš, jak vzbuzuji posly míru, a vidíš, jak spěchám, abych zachránil Svůj Dům? hleď, Má Vassulo, Mé Oči jsou příliš čisté na to, aby spočinuly na vzpouře; slávou Mého Díla (protože je to Mé Dílo) je přitáhnout všechny duše do Mého Nejsvětějšího Srdce; kdybych nespěchal pozvednout učedníky Svým Žezlem, fíkovník by nerozkvetl; ani na révě by nezbyly žádné plody a Mé ovce by se dál rozptylovaly, až by ve stádě nezůstala ani jedna; Dobrota a Milosrdenství nesnesly pohled na to, jak mnoho duší míří do věčného ohně;
bez ustání a neúnavně, se Srdcem na Dlani, budu dál nahlížet oknem každého srdce, abych je probudil a přivedl je do horoucí Lásky Mého Božství;
pak vložím všechny potřebné ctnosti s proudem jedinečných a posvěcujících milostí na jeho oltář, abych je přitáhl k úplné jednotě s Otcem, se Mnou a se Svatým Duchem a ponořím je do věčných radostí nebes a do Našich slastí;
nyní ti říkám, že všechno, co je tam, kde jsi,3 pomine jako stín, ale Má Slova nikdy nepominou;4
„Posílím tvou horlivost pro Můj Dům a oheň, který do tebe vložím, odzbrojí veliké; ať tento Pramen v tobě nikdy nevyschne; dál dychtivě a horlivě obhajuj Pravdu a Mou Církev, kterou jsem vykoupil Svou Vlastní Krví; ať tě bič tvých pronásledovatelů nikdy neodradí ani neunaví, ať tě místo toho tento hanebný skutek vůči tobě posílí, tím že budeš vdechovat milosti z Mých Úst, které potřebuješ k tomu, abys zachovala svou duši v klidu a pokoji;“
ach, pokolení, většího daru než tato Kniha5 se ti v tak strastiplných časech nemohlo dostat; Má Církev nemohla dostat větší dar pro svou obnovu, ale Má Církev opět selhává, protože nepochopila Mé záměry…
pojď, Vassulo, Pomazaný ti poskytne přístřeší ve Svém Svatém Srdci; miluj Mě tak, jako Já miluji tebe; pojď, Má Vlastní, a navoň Mé Srdce; slibuji ti, že tě jednoho dne vezmu, abys viděla sladké plody své práce, a budeš se radovat…
teď pojď ke Mně a přednášej Mi své modlitby, tvé modlitby Mě vždy dojímají; pojď a okouzli Mě svými modlitbami;
Nyní jsem ztratila řeč, Pane.
Co nacházíš v mém nehodném
a bezcenném srdci,
abys do něj znovu a znovu vléval
božská slova sladší než medový plást?
cením si nevinné duše, ať by byla jakkoli ubohá, více než žezel a trůnů; neříkala jsi onehdy, že si vůči Mně připadáš jako matka? matka, která by udělala všechno, aby své dítě ochránila od neustálého zraňování, zesměšňování a zneužívání tímto světem? tvá láska ke Mně Mě dojímá, převýšila tvou ubohost…
Má Nebeská Liturgie,
jsi to Ty, Bože,
který zahrnuješ veškeré bytí,
který jsi mě oděl královským rouchem,
abych mohla vcházet a vycházet
z Tvých Nádvoří.
Pomazal jsi mě,
abych s Tebou mluvila tváří v tvář,
oživuješ mé srdce
Svým vznešeným tématem.
Sytil jsi mě Dobrotou a Sladkostí
a nabídl jsi mi královskou hostinu,
aby se všem národům
dostalo všeho štědře
a s královskou marnotratností.
Což jsi to nebyl Ty,
který jsi do mě ve Své božské
velkorysosti vlil příval Božské Lásky,
a tak mě vzkřísil?
Bože veškeré Dobroty,
Sladký Duchu Milosti,
Největší Milovníku lidstva,
který jsi znal a znáš všechny moje
chyby, nedostatky a špatnosti,
jak to, že i přes všechnu tuto
„odpornou havěť“ jsi ke mně stále laskavý
a přistupuješ ke mně?
Zářivé Zjevení,
vzdávám Ti chválu a velebím Tě
a prosím Tě, abys měl vždy soucit
s mou ubohostí a nehodností.
Kyrie eleison.
ach, Vassulo, kdykoli si uvědomuješ svou křehkost a svou ubohost a víš, že Život lze čerpat jedině ze Mě, raduji se; kdykoli přiznáváš, že jsi hříšná a že jedině v naprosté odevzdanosti Mně můžeš ode Mě přijímat milosti, mohu v tobě pokračovat a Má Vůle se v tobě může uskutečnit;
proměněná milostí Dechu Mého Svatého Ducha, opravdu v tobě uskutečním Své záměry;
Já, Ježíš, ti žehnám; buď jedno!6 ic
