29. května 1998
V nepolevující bolesti svého ducha
musím promluvit,
postěžovat si v hořkosti své duše;
přijď, prosím Tě, pohlédni na mě;
skoncoval jsi se mnou?
mé kořeny jsou zapuštěny v Tobě,
a přesto říkám ve svém mlčení:
„Pán Bůh se jistě na mě hněvá;
jistě mě jednoho dne
od sebe oddělí.“
hledám světlo, abych porozuměla,
ale je tu jen temnota;
byla jsem snad lhostejná vůči Tvé Dobrotě?
zklamala jsem Tě nějak
nebo jsem Tě zanedbala?
nebo mé srdce
od Tebe odloudil pohled
na slunce v jeho slávě či záře měsíce,
když putoval oblohou,
takže bych jim jen pokynula rukou?
Má milující nevěsto, dovol Mi, abych na tebe vylil Svou líbeznou vůni a pamatuj si jednu věc: Já, Ježíš Kristus, Slovo Boží, budu vždy doplňovat všechno, čeho se ti nedostává;1
tvých selhání je mnoho, ale to všechno jsem předvídal, dokonce dříve než jsem ti oznámil Své Poselství; ale ve Své nesmírné Lásce, kterou k tobě cítím, mám v Sobě pro tebe místo, mimořádné místo, kde mohu tvou duši přivést k dokonalosti, kterou požaduji od Svých svatých; ach, Vassulo, Já jsem překypující shovívavost, Já jsem nezměrná láska, a přece Mě stále tak málo znáš, Má holubičko; proč takové temné myšlenky o Mně? všechno, co mám, je tvé a navždy;2 buď tedy dobré mysli a ušetři Mě tohoto zbytečného Kalicha; slovo Života ti bylo dáno zadarmo a hojně, proto je i ty dávej ostatním zadarmo a hojně; jak vidíš, dodržoval jsem ve Svém Díle určitý řád a Já chci, abys dodržovala všechno, co ses ode Mne naučila a byla vyučena, abys je konala v Mém Jménu;
nebojte se nikoho, když se scházíte v Mém Jménu, abyste pokřesťanštili toto odkřesťanštěné pokolení; všechno, co děláš, je k Mé cti a k Mé slávě; Já buduji; Já jsem ten, kdo provádí stavbu, a běda těm, kteří vztahují ruce, aby ničili, co Já stavím! věnuj se nyní Mým záležitostem a pamatuj si, že mezi tebou a Mnou není žádná hranice; Já jsem stále s tebou, Má milovaná;
žehnám ti; ic
