21. dubna 1998

Kéž na nás spočine dobrotivost našeho Pána!1

ach, vstup do radosti svého Pána! ano? řekni to!

(Stěžovala jsem si.)

Proč Mi odnímáš svou společnost?

pojď, řekni, co chceš říci…

Jako bys měl zálibu stavět mi do cesty různé události, které mi brání užívat dar, jež jsi mi dal, a tak přebývat ve Tvé úchvatné Přítomnosti, která je Světlem.

dal jsem ti věnec, který nikdy nezvadne, a pokřtil jsem tě Ohněm; dal jsem ti duchovní pokrm a nápoj; jak to, že Mi někdy nerozumíš? teď bych ti mohl odpovědět ostře, ale vzhledem k tvým slovům, která jsi Mi řekla onoho dne,2 slovům, která tehdy vyšla z hloubi tvého srdce, věz, že spíše váhám s tvým umrtvováním; stále jsem proniknut vůní tvých slov lásky; přijal jsem tvá slova jako líbeznou vůni myrhy, Mé vlasy jsou pokryty kapkami tvých líbezných slov a Má hlava je obestřena vůní, svými slovy jsi Mě spoutala3… ale říkám ti, že tento úkon strádání slouží tomu, abych dal dozrát tvým plodům; ano, Já jsem tvé Slunce, ale strom potřebuje také déšť, aby mohl růst a rozmnožovat své listí a plody; když tvá duše na chvíli necítí Mé paprsky, věz, že v té chvíli tě znovu občerstvuji;

a nyní Mi řekni, jak se tvá duše cítí právě teď?

Právě teď se cítím uchvácena Božskou Milostí…

přestaň tedy mučit svou duši a kárat Mě; buď místo toho vděčná za všechny milosti, které jsem vlil do tvé duše; připravuji tě na to, abys přijala božské navštívení Ducha Svatého, který ti svěří Své Poselství,4 a který Svým Vznešeným Tématem zanechá trvalou památku tomuto pokolení a všem budoucím pokolením;

Má něžná snoubenko, buď Ježíšova, jako je Ježíš tvůj; Já jsem pro tebe, jako ty jsi pro Mne;5 jsme jeden pro druhého a v tak naprosté jednotě, tak propleteni, že řada duší viděla Mě v tobě a tebe ve Mně;6 potěš Mě a dovol Mi kontemplovat Sebe v tobě; mám nesmírnou radost z těch okamžiků, kdy se dívám na Sebe; skutečně jsem tě oděl Sám Sebou, abych tě vlastnil, a poskytl jsem ti Svou Milost, abys ty vlastnila Mě skrze Milost; nazývej to, jestli chceš: pošetilost Boha, který je šíleně zamilovaný do Svého tvorstva;7

rozumíš? proto uklidni své srdce a chápej tyto okamžiky strádání;

Vím, že kdyby ses mi na začátku (1985) neukázal, byla bych ještě tam mezi těmi, kdo hnijí na hřbitově. Nebýt Tvé Milosti, sama bych byla v rozkladu. Má duše po Tobě začala toužit, když jsi mě vytrvale zaléval Svým deštěm.

ale nyní, Má holubičko, nevysvobodil jsem tě z tvých bolestí? poslouchej Mě, Vassiliki: věz, že zatímco jsi strádala, spočinul jsem ve tvém srdci…

buď požehnána a najdi svou útěchu v Mém Srdci;

2 Když jsem si připravovala některé promluvy, které budu číst na setkání organizátorů „Opravdového života v Bohu“, byla jsem uchvácena Duchem Božím a napsala jsem: „Dnes nás Bůh Otec zve do svatební komnaty Svého Srdce. To je konečný cíl, kterého by měl v duchovním životě každý dosáhnout. – Bůh nás všechny zve, abychom se ponořili do Jeho Srdce a zcela se v Něm ztratili. (Zde uvádím slova, která dojala Pána Ježíše:) Já bych osobně nejraději byla jako tekutina, která se úplně rouzpustí v Bohu, takže bych úplně zmizela.
3 Toto je třeba chápat v dobrém slova smyslu.
4 Viz poselství z 22. dubna 1998.
5 Zde Ježíš myslí ve smyslu sounáležitosti.
6 Stalo se to v Madridu. Mnoho lidí z různých národů vidělo, že se Tvář Pána Ježíše objevuje na mé tváři, ale podruhé Ježíš dovolil, aby Jeho Tvář vypadala jako moje. V Madridu se jeden muž díval na velký plakát s Ježíšovou Tváří a ptal se organizátorů mého setkání, proč dali na plakát blondýnu. Poprvé se to stalo v Řecku, na Rhodosu. Modlitební skupina Opravdového života v Bohu chodila do nemocnice, aby jako skutek křesťanské lásky evangelizovala a těšila nemocné, přičemž je vždy doprovázel nemocniční kněz. Jednoho dne se rozhodli, že rozdají Ježíšův portrét vytištěný na malé pohlednici – slavný obraz Ježíše, který je uchováván v jednom klášteře na ostrově Patmos a je proslulý tím, že proléval slzy. Kněz za nimi přišel, rozzlobený, všechny obrázky jim sebral a velmi rozzuřený se zeptal: „Proč rozdáváte Vassuliny obrázky?“ Překvapené dívky se zeptaly, jaké obrázky myslí, a on jim ukázal Ježíšův portrét. Ony mu řekli, že je to přece Ježíš a ukazovali na Jeho vousy. Kněz zmlknul…
7 V tomto okamžiku mi Pán Ježíš připomněl jiné slovo, které se často zmiňuje v Písmu: „žárlivá láska Boží“.