2. června 1987

setkáme se později a Já tě poučím tak, abys byla připravená; Vassulo, kresli;

spoj tyto tyče;

abyste se sjednotili, musíte se všichni sklonit; musíte být všichni ochotní se sklonit tím, že se stanete poddajnými;

(Pochopila jsem. Dal mi zřetelnou a jednoduchou vizi tří železných prutů.Byly vzpřímené, blízko u sebe. Řekl: „Jak by se mohly jejich hlavy¹ setkat, pokud se všechny neohnou?“ Později jsem šla ven. Čím více jsem na tu vizi myslela, tím víc mě to dusilo, rostlo to přede mnou jako „hora“, kterou nemohu překonat…)

Ježíši?

Já jsem, odvahu! vstaň, žačko! vzhůru! zvedni Můj Kříž, milovaná! nahoru! nebuď smutná; spolu… společně…

Má Vassulo, budeme se namáhat společně, opři se o Mne, když jsi unavená a nech Mne opřít se o tebe, když jsem unavený;

setkávej se se Mnou, nech Mne naplnit Mé touhy, buď jako měkký vosk a dovol Mé Ruce, aby do tebe vtiskla Má slova; buď poddajná, neboj se! miluji tě, milovaná; Ó, pojď! Láska ti neublíží;

(Tohoto úkolu se bojím.)

pojď, pomodleme se:

„Ó, Otče,
buď se mnou až do konce,
jsem slabá;
dej mi Svou Sílu,
abych Tě mohla oslavit;
amen;“

milovaná, pojď, zanech svých obav a naslouchej Mi; buď k dispozici svému Bohu; chci sjednotit Svou Církev;

Vassulo, připravoval jsem tě k tomu, abys Mě přijala; milovaná, odvahu!

Potřebuji Tvou odvahu, nemám žádnou.

budu tě povzbuzovat a posílím tvou lásku ke Mně, všechno k Mé Slávě;

Vassulo, ochotně zapiš Má slova, čerpej ze Mě; nehledej své pohodlí, buď chudá, buď jako Já, když jsem žil v těle na zemi; buď obyčejná,² abychom oba cítili tu odlišnost a tu velikost těch, kdo Mě bičují, dovol Mi pocítit ten rozdíl! čerpej z Mého Srdce a zkrášluj Mou Církev; čerpej z Mého Srdce a porozumíš, Má holčičko;

(Myslím, že tady jsem si začala uvědomovat, jaký mě čeká úkol, a proto jsem se začala bát. Ježíš začíná řešit Církev…)