21. 11. 1986

Pokoj  tobě. Já, Ježíš, jsem tě zavolal. Buď v pokoji a piš:

Já jsem stále s tebou. Nevzýváte Mě.¹ Vidím, jak se měníte. Byrokracie se zmocňuje Mé Církve. Poslouchejte Můj zoufalý nářek: zvěstujete Mě jiným způsobem, než jsem vás to učil. Někteří z vás ničí Moji Církev. Dusí Mě a deptá, když vidím, jak boříte, co jsem vystavěl. Jak se mohu dívat na všechny vaše hříchy a nevykřiknout? Jak Mě může těšit, když Mi připomínáte farizeje? Proč jste zapomněli, co vyšlo z Mých rtů? Jak se můžete nemilovat? Jak Mě můžete oslavovat, když děláte rozdíly a odmítáte.²

Nebyl jsem přibit na Kříž jen pro spravedlivé. Kéž jsou vaše oči osvíceny, abyste mohli spatřit Má bohatství.

22. 11. 1986

Pokoj buď s tebou. Já, Jahve jsem tě uslyšel.

Nedělám pokroky a jsem sklíčená bez odvahy. Nevím, co se mi stane. Co ze mě bude? O čem je tohle všechno? Nemám vůbec žádnou jistotu! Proč tyhle diktáty?

Neztrácej odvahu. Démoni tě chtějí obelstít. Já jsem tě zformoval. Nedovol jim, aby ti brali odvahu. Víš, proč ti chtějí tito démoni vzít odvahu? Jsou zlí a jsou rozhodnuti tě zastavit, dcero. Od počátku zuří na Můj Plán. Děláš pokroky. Obnovuji tě od chvíle, kdy jsi Mě přijala. Jsi spokojenější, když jsi Mě poznala?

Ano, cítím, že nepotřebuji nic jiného jen Tebe. Naplňuješ Můj život.

Pojď tedy, budeme trénovat. Teď poslouchej a vyvaruj se hlasů, které nepochází ode Mě. Buď bdělá jako teď. Já jsem Jahve, Bůh Všemohoucí a Já jsem Autor zjevení. Co vidíš, dcero? Vidíš, co pro tebe mám v Mých Nádvořích?³ Stůl, který je plný, plný požehnání, překypující všemi plody Mé zahrady. Připravil jsem ho a prostřel pro Svoje děti … dcero, co vidíš teď? Vidíš Moji fontánu?⁴ Ta stříbrná voda je pro tebe k pití.⁵ Je to živá voda. Vnímej prostředí Mého Domu. Ano! Je veliký a je v něm místo pro mnohé. Mám příbytky pro vás všechny.⁶ Můj Dům je Svatý. Můj Dům je Pokoj. Teď pojď a dívej se. Řekni Mi, co cítíš. Cítíš štěstí?⁷ Ano! Zde je láska a pokoj. Jsem přítomen. Můžeš vnímat Mou přítomnost. Já jsem Pokoj.

Dcero, teď když jsi viděla vznešenost Mého Domu, jdi a řekni jim to. Jdi a hlásej Mým dětem Mé slavné Jméno. Přines jim poselství pokoje. Řekni jim o Mém stole, který jsem pro ně prostřel a o místech, která Můj Dům nabízí a že Já, Jahve, na ně čekám. Ať přijdou ke Mně a sdílí Moji slávu. Dcero, děláš to dobře. Způsobím, že budeš dělat pokroky. Já, Bůh, tě miluji. Jdi v pokoji a miluj všechny povinnosti, milovaná.

1 Ježíš hovoří k Svým učitelům
2 Jeho nauku, Tradice Církve
3 „Na této hoře připravuje Hospodin zástupů bohatou hostinu pro všechny národy.“ (Izajáš 25,6) Bůh mi dal vnitřní vizi. Viděla jsem velikou síň s ohromnými sloupy. Připomněly mi milánskou katedrálu. Ale uprostřed stál z rohu do rohu dlouhý stůl. Na tom stole bylo ohromné množství jídla! Vedle sebe byly různé talíře!
4 Ještě když mluvil jsem uviděla na pravé straně nedaleko stolu fontánu. Tryskalo z ní mnoho křišťálově čisté vody. Byla jiná než fontány, které jsem kdy viděla, protože skutečně vypadala živá. Voda byla stříbřitá jako by zářila zevnitř. Dívala jsem se na ni z pravé strany Sálu a byla jsem blízko ní.
5 „Ó, pojďte k vodě, vy, kteří žízníte. I když nemáte peníze, pojďte!“ (Izajáš 55,1); „Ať každý, kdo žízní přijde ke Mně! Ať každý, kdo ve Mě věří, přijde a pije!“ (Jan 7,37-38); „Každému, kdo žízní, dám zdarma vodu ze studny života.“(Zjevení 21,6).
6 „V domě Mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, neřekl bych vám to.“(Jan 14,2).
7 Bůh mi dovolil, abych se ze svého místa přemístila k fontáně. Vzhlédla jsem a uviděla verandu, která obklopovala tuto Síň a v ní byly dveře. Pochopila jsem, že to jsou jednotlivé příbytky. Tam, kde jsem stála byly otevřené dvoje dveře. Do jedněch jsem vstoupila. Prošla jsem pokojem, který ústil do další verandy a dívala jsem se na Boží Slávu. Nade vším jsem cítila Jeho Přítomnost. Ovzduší bylo tak klidné a všechno tak pokojné a tiché. Bylo to nádherné. Jeho Přítomnost byla Láska, Pokoj. Cítila jsem Jeho Vznešenost a Jeho Majestát v Jeho Paláci, ale i mimo něj. Je zvláštní, že jsem se cítila jako doma. Nepřipadalo mi, že jsem jen návštěvník, cítila jsem se, jako bych tam patřila. Pak jsem se vrátila zpátky do Síně. Uslyšela jsem nějaký zvuk z té druhé místnosti s otevřenými dveřmi. Vešla jsem tam a uviděla dítě. Poblíž dítěte seděla žena. Sledovala děťátko, které vydávalo dětské zvuky. Cítila jsem, že to byly duše. Jahve je ustrojil pro Jeho Hostinu.  Ach, jak jsem se cítila v Domu Jahveho! „Všichni najdou svůj domov v Tobě, můj Pane.“ (Ž 87,7)