9. 9. 1986

Já, Jahve, tě miluji. Uvědom si, že jsem stále s tebou.

V modlitbě?

Také tímto způsobem. Žehnám ti … proč, proč Mne odmítáš? Já jsem Jahve, neboj se! Neboj se! … Cítila ses šťastná?¹

Ano.

Jak by tomu tak mohlo být, kdyby to byl ten zlý?

Řekni mi své jméno!

(Byla jsem podezřívavá.)

Jmenuji se Jahve. Miluj Mě. Já Jahve ti pomohu.

10. 9. 1986

Pokoj tobě. Já jsem Jahve. Já tě vyučuji a připomínám ti, kdo tě vyhledal a kdo tě miloval. Já chci tvé důvěrné přátelství. Miluji tě. Pociťuj, že jsi milovaná. Budu tě chránit. Upokojím tě.

(Náhle jsem si uvědomila, že Bůh takto nemůže mluvit ke mně – jsem nikdo – a tak jsem si pomyslela, že jsem se pravděpodobně zmýlila a špatně porozuměla. Pravděpodobně to byl můj anděl.)

Danieli?

Proč si myslíš, že je to Daniel?

Protože na začátku ke mně přistoupil Daniel. – Danieli?

Ne.

Je to Daniel?

Ne.

DANIELI?

Ne. Já jsem Jahve. Jsi připravena Mi naslouchat?

Žehnám Ti, Otče, Tebe, který jsi mě učil. Teď jsem šťastná.

Proč?

Protože jsi mi pomohl.

Nakonec jsem si tě přivedl do Své blízkosti.

Smím se znovu zeptat na Tvoje jméno?

Jahve.

Prosím, pochop mě, proč se znovu přesvědčuji.

Chápu. Jsi připravena Mi naslouchat?

Ano.

Jsi šťastná, když Mě přijímáš v kteroukoliv dobu?

Ano. Jsem vrchovatě naplněna radostí.

Proč?

Protože jsem naplněna láskou k Tobě, svému Bohu, která ze mě vytéká jako z fontány. Jsi to Ty, Můj Bůh, kdo mě poučil a pomohl mi v tom.

Pomoz ostatním, aby to cítili stejně.

Jak?

Já, Jahve, tě povedu.

1 během rozhovorů a psaní