30. září 2002
Můj Pane, můj Bože,
jak úžasné je
putovat po Tvém boku
a ve větru rozsévat Tvé nebeské sémě!
V kontrastu s temnotou,
která mě obklopuje,
Ty jsi Sloup planoucího Ohně,
Paprsek Světla;
Tvá Svatá Tvář, Kriste,
je jako Zářivý Diamant,
a když jsi mi tváří v tvář,
Tvůj jas ozařuje mou duši,
abych nepodlehla temnotě;
Jasnější než tisíc sluncí,
stojíš Ty v záři
před mou bídnou duší;
ach, kdyby jen lidstvo vědělo,
jaké to je, nacházet se
před tak nevýstižnou krásou?
Ty, můj Mocný Bože, Nehasnoucí Světlo,
Tvá Přítomnost se dává zdarma
tomuto světu,
ale jak to,
že Tě nemohou rozpoznat
nebo alespoň zahlédnout?
Můj Milostivý Pane,krásnější než všechny
Andělské kůry dohromady,
přesahující všechno chápání a myšlení,
Tvé nezměrné Milosrdenství,
Tvé nekonečné Bohatství
a Tvá Štědrost mě naplňují bázní…
Tvůj půvab přitahuje moji duši,
ohromuje ji a působí jí
nesnesitelný smutek,
Tvůj půvab mě zraňuje…
Tolikrát jsem se pokoušela Tě uchopit,
ale marné byly moje pokusy;
bylo to jako pokoušet se uchopit oheň,
mé prsty Tebou prošly naprázdno…
Jako nezkalené zrcadlo
odrážející Věčné Světlo,
Tvá nádhera se umocňuje
v celém Tvém stvoření…
a přece, jak je možné, že Tvé stvoření
nevidí toto zářivé Světlo?
Ačkoliv mé pokusy Tě uchopit,
alespoň lem Tvého roucha, byly marné,
ve Svém Soucitu, abys mě povzbudil
a abych nezanechala hledání,
ale znovu se pokoušela Tě uchopit,
pokryl jsi moji stezku safíry;
abys mě ujistil, že se Ti mé pokusy líbí,
Svým Prstem jsi napsal olejem
Své Jméno všude kolem mě;
Sloup vůně Kadidla
provoňuje celý svět,
když procházíš kolem,
jak jsem si jen mohla zasloužit
takovou milost,
získat Moudrost za učitele?
Když se z mého ubohého srdce
vydral výkřik k Tobě,
z výšky na mě sestoupila
Tvá Svrchovanost, zjevil ses Sám,
zatímco Tvými Rty mi bylo dáno Tvé Božské Jméno,
pomazals mou duši Svatým Olejem;
Posvěcení mé duše,
ve Tvé překypující Lásce,
ve Tvé Božské Pošetilosti,
jsi oděl mou duši do vznešeného šatu.
Oděl jsi mou nahotu
svým Božským Podpisem
a učinil mě Svou navždy!
Ó, Spasiteli,
neúnavný ve Své Lásce k lidem,
zavlaž nyní mé rty milostí,
abych se k Tobě obracela vždy
s úctou a chválou…
ach, milovaná! zavolal jsem tě, abys usilovala jedině o Mě; povolal jsem tě, abys bláznivě milovala Mne tak, jako Já bláznivě miluji tebe; poranil jsem tvou duši Svou krásou, abych tě povolal k životu ve Mně; Má Přítomnost, která tě do dnešního dne překvapuje a která umenšila tvou duši v nic, takže je pouhým odrazem Mého Světla, tě oživuje; Má překypující Láska, kterou k tobě chovám, opíjí tvou duši touhou po Mně; osvobodil jsem tě, abys nebyla podřízena vášním těla i duše; nedotknutelnost1 můžeš získat jedině skrze Mě; v této nedotknutelnosti mohu Já zasít Své nebeské semeno;
vidíš? vidíš, jak jsem z tebe udělal svědka, který má svolat všechny národy, aby ti, kteří si nebyli vědomi Mé Přítomnosti, přiběhli ke Mně a oslavovali Mě? řekl jsem, že Mé Slovo bude jako oheň v tvých ústech přitahovat ty, kteří Mě nikdy neznali, aby Mi sloužili osvobození od vášní a aby milovali Mé Jméno; neřekl jsem snad, že opravím Své rozbité oltáře?
budu dělat pokroky v Mém vlastním domě, který je nyní rozptýlen; oddělím nadutá a povýšená srdce od srdcí ryzích; tak jako se oddělují ovce od kozlů; bylo vám řečeno, abyste dodržovali Můj Zákon a Má nařízení, a bylo vám uloženo, abyste činili pokání celým svým srdcem; očista již započala a někteří z vás už Mnou byli navštíveni; už jste zapomněli na slova, která jste křičeli ve své úzkosti: „zapálil mě Tvůj Oheň, Pane!“ a jak jste nakonec s lítostivým sténáním připustili svou vinu?
na ty, kdo ještě nepřijali Mé navštívení, však čekají mnohá soužení; Den Páně je také dostihne; a jaký to bude den! pohotově vám projevím Své Milosrdenství, pokud se budete kát… projevím Své Milosrdenství a shromáždím vás odevšad pod nebem; ale ještě předtím, Já, Tvůrce této Písně Lásky, vám říkám, nejdříve se svět musí ve své zkaženosti obrátit ke Mně, konat pokání a splatit svou láskou svou zálibu ve zlu; to, co se může stát vám všem, překoná všechna očišťování, kterými si lidstvo prošlo v minulosti!
Pane! Já nevím, co říct!
není vroucí pokání, nejsou skutečné výčitky svědomí… národy jsou ve zmatku a jejich úspěchy jsou mírou jejich bezbožnosti… celá zem bude trpět, jestliže neuslyším upřímné prosby o odpuštění, opravdové pokání; ach, a ti, kteří stojí na tribunách a hlásají pokoj, a způsoby, jakými by měl být mezi nimi nastolen, kteří překračují Má přikázání a válčí se Mnou, jak si mohou doopravdy myslet, že přinesou pokoj?
nezoufejte si, nakonec záchrana přijde od Trojjediného Boha, od Toho, kterého odmítáte, bezbožná generace, nakonec budete žít v pokoji; Bůh, který trůní na nebesích, vás obnoví a Můj Duch bude neustále plynout jako třpytící se proud do vyprahlé země; naplním všechny věci Mým vlastním Světlem; v tomto Světle oddělím plevel od pšenice; jak jsem ti řekl, oddělím kozly od ovcí;
pro ty, kteří se budou nacházet mimo Mé Božské Světlo, budu nedosažitelný a neviditelný; budou přebývat v temnotě; ale ti, kteří se budou nacházet uvnitř Mého Božského Světla, budou požehnaní a budou sami světlem uvnitř Mého Světla; obklopím je a učiním je součástí Mé vlastní záře; čím je duše čistší, tím bude zářivější; šťastný je člověk, jemuž je odpuštěna vina, jehož hřích je vybělen; šťastný je člověk, kterému nepřičítám žádné provinění, jehož duch je prostý klamu!
řekni své generaci, že Bůh je tady s vámi se všemi… ic1
