3. srpna 2001
pokoj tobě;
řekni Mi, Má milovaná, k Mému Svátku tato slova;
„veď mě, můj Milovaný, ve Svých Šlépějích, ze kterých se line sladká vůně myrhy;
veď mě za ruku do Své Komnaty,1
můj Králi, kde v soukromí uslyším
Tvůj královský Hlas;
rozjasni mou tvář,
ó, Milovníku lidstva,
Svým úsměvem;
kéž na mě spočine
Tvé něžné lásky pohled,
vše převyšující záblesk,
přesahující cokoliv,
co by si člověk mohl představit;
ale kdybych Tě přeci jen
někdy zklamala,
nebo bys musel kvůli mně
jen na chvíli pozvednout Své obočí
pro mou slabost,
zapřísahám Tvé Nejsvětější Srdce,
aby mi projevilo soucit;
Ty máš moc nad životem a smrtí
a já nyní přicházím k Tobě,
abych našla úkryt
ve Tvém Nejsvětějším Srdci,
kde člověk nachází
Život a věčný mír;“
pohleď, toto je Srdce, které krvácelo pro tebe a pro celé lidstvo; toto je Srdce útěchy a milosrdenství; toto je Srdce, které milostivě shlédlo na tebe; kdokoli se klaní tomuto Srdci, bude zahalen závojem Moudrosti, jeho duše nabude krásy, aby takto zkrášlen vstoupil do podoby Mne Samého;
– můžeš Mi říct, dcero, kde ses narodila?
Narodila jsem se ve Tvém Nejsvětějším Srdci;2
ano! ty ses narodila v Mém Nejsvětějším Srdci; všichni, kteří ke Mně patří, se narodili v Mém Srdci;
nečetli jste: „on ke Mně bude volat: ‚Ty jsi můj Otec, můj Bůh, Skála mé spásy!‘ proto ho učiním prvorozeným, nejvyšším z pozemských králů;“ neboť jeho důstojnost bude pocházet od Krále králů, a protože bude žít na výšinách mezi těmi, které jsem zbožštil skrze Své Božství; pozemští králové patří k pozemským věcem, ale ti, kdo se rodí ze Mne, budou mít vznešenější království v nebi; lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání; na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek;3 proto řekněte své duši, Moji milovaní:
„jen v Bohu odpočiň,
neboť On je jediným zdrojem
tvé naděje;“
ať vaše srdce jásá a vaše duše je obnovena v těchto dnech, kdy vylévám Své milosti na lidstvo jako nikdy předtím v dějinách; ic
Ž 62,10
