21. června 1999
1Má dcero, abych objasnil některé Své výroky a dál uváděl tvou duši do hlubin Moudrosti a poznání Mě, může se zdát, že se někdy opakuji, ale je to jeden ze způsobů, jak povznést tvou duši a jemně ji přivádět ke svatosti;
od chvíle, kdy jsi Mně, svému Bohu, poskytla požadovaný prostor (v sobě), do tebe vlévám množství Svých Milostí pro dobro Církve; nic z toho, co jsem napsal, nepřijde nazmar; Církev tímto vlastně naplní své potřeby; pozvedl jsem tě s královskou rozmařilostí; ne, nepozvedl jsem tě proto, že bys toho byla hodna, ale povolal jsem tě Svou Milostí danou zadarmo a Já jsem oprávněn udělovat tyto Milosti; nikdo není dost nevinný a hodný toho, aby ode Mě přijal takové královské marnotratnosti;
neúnavně procházej stránky všech sešitů, které jsem zaplnil, protože překypují poznáním a sladkostí Mého Srdce a odhalují Mou Krásu tím, že Ji zvětšují ve tvé duši… zazářil jsem v tobě, rozsvítil jsem v tvém nitru nádherné světlo a probudil jsem tě, abys opustila2 všechny světské povrchnosti; vykonal jsem v tobě zázraky, abys Mi zpívala ve verších; abych rozšířil Své Království v tobě, vlil jsem se do tebe a pozvedl jsem tvou duši k duchovnímu jásotu, abych od Svých vyvolených slyšel Svou Vlastní Píseň Lásky; a tak se všechno, co jsi z Božské hodnoty přijala, vrací ke Mně, Původci Zázraků;
ach, Vassulo, když tímto tajemným způsobem Milostí pozvedám duše a ony vidí, co oko nevidělo, slyší, co ucho nikdy neslyšelo, a poznávají věci přesahující lidskou mysl, jsem oslavován ve Své Slávě; a jak dělám pokroky ve tvé nicotnosti a těším se z každého kroku, který učiním, přibližuji se ke Svému cíli, jímž je přivést tvou duši k tomu, co žádám, a tím je: rovnost Mé Lásky;
nikdo nikdy na zemi nemůže dosáhnout této úrovně Mé Lásky; budete namítat: „tak proč Můj Bůh, jehož velikost a plnost vše přesahuje, ode mě žádá něco, co nemohu splnit?“ Já žádám jen to, co Mi už náleží;3
poslal jsem ti Svého Svatého Ducha, aby v tobě přebýval, dal ti poznat Naši Lásku, a tak proměnil tvou duši, aby po Nás toužila a mohla s radostí prohlašovat: „já vlastním Boha a On vlastní mě!“ Má Vassulo, k vyřčení slov tak sladkých, vnuknutých Duchem Lásky, jemuž jsi dovolila, aby v tobě přebýval, je třeba přijmout tuto nezměrnou milost;
copak jsi neslyšela, že Boží Slovo je něco živého a činného: seká jako dvousečný meč, ale mnohem jemněji: může proniknout místem, kde je duše oddělena od ducha;4 proto Mě, dcero, miluj tak, jako Já miluji tebe, a tak dokonale, jak můžeš, láskou, kterou do tebe tak laskavě vlil Můj Duch Svatý; budeš Mi jen vracet, co Mi už náleží;
na začátku5 jsem tě žádal, abys Mě milovala, a ty jsi odpověděla: „miluji tě…“ s úsměvem jsem ti řekl: „miluj Mě víc…“ teď ti Můj Svatý Duch dal pokročit v poznání a lásce ke Mně, přivedl tě ke Mně, jako je nevěsta vedena ke svému ženichovi, aby se navěky sjednotili; stejně tak, ale daleko úchvatnějším způsobem, tě Duch Svatý uvedl do nepomíjející jednoty lásky s Námi a v Nás, Trojičném Bohu;
Jsi Veliký Bůh, Všemohoucí,
vzbuzující posvátnou bázeň.
Jsi nezměrná Nádhera,
která převyšuje nádheru
všech Tvých Andělů dohromady,
Ty, který naplňuješ všechny věci,
aniž bys byl omezen jejich nedostatky
či jejich samotnou existencí.
Zatímco píšu,
má ruka se chvěje
před Tvou Božskou Velebností.
Jak jsem si dodnes, Pane,
mohla srovnat ve své chabé mysli,
že Sám Nejpodivuhodnější Zázrak zázraků
je se mnou denně v důvěrném kontaktu
a hovoří se mnou tak líbezně?
Jak chceš, abych ve své ubohosti
plně pochopila,
ó, Pane, že Ty, Neviditelný Bůh,
Ten, který převyšuje veškeré bytí,
se mnou mluvíš
s takovou sladkostí a něhou?
Která mysl je s to pochopit
tento zázrak?
Požehnal jsi mě
pomazáním Svého Jména,
abys mě i ostatní zachránil
Svou Písní Lásky.
Požehnal jsi mě trojím Polibkem Vzkříšení
a učinil jsi ze mě blízkého partnera
Svého Spásného Plánu.
Může někdo přijít ke mně a říci:
„Mohu změřit vznešenost Boha
a Jeho nevýslovnou velikost”?
Nikdo to nemůže říci,
protože můj Pán a můj Bůh
je nezměrný Zdroj
skrytých a neznámých Pokladů.
vskutku Já Jsem… voláme6 tě, aby sis odpočinula v Našem Náručí jako dítě v náručí matky; milostí jsi nazývána dítětem, aby ses podílela na Našem Spásném Plánu; vy všichni jste povoláni k tomu, abyste se stali bohy účastí na božství, vstoupili do Trojičného života a vládli spolu s Námi; vskutku jsem Vládce tvé duše, ach, ale zároveň i tak důvěrný Přítel, který tě může přivést ke zbožštění;
i přes tvou ohromnou ubohost, v tuto chvíli, kdy jsem takto s tebou, a ty jsi tímto způsobem se Mnou, ponořena do svaté kontemplace, Mi ani nejvznešenější slavnosti konané k Mé chvále nezpůsobí takovou radost a potěšení jako tyto okamžiky tvé kontemplace; když je Má Božská Přítomnost s tebou, raduji se z přítomnosti té, kterou jsem učinil kostí Svých Kostí, tělem Svého Těla; Já, Svou Vlastní Rukou, jsem zbudoval svatyni; neměl bych se tedy těšit ze Svého Vlastního dobrého Díla?
Nejlaskavější Milovníku lidstva,
opět zníš mým uším jako hudba.
Bože nepomíjející Věrnosti,
Ty, jehož dojímají tvorové, jako jsem já,
celí pokrytí slupkou rzi,
Ty neváháš hlasitě zvolat v nebi dřív,
než se kdokoli pohne:
„Je zproštěna viny!“7
Jak je pak možné neroztát láskou
ve Tvé Přítomnosti?
A nevyjít ven, neběžet
s rukama nad hlavou
a nekřičet na každé křižovatce:
„Můj Stvořitel je má Liturgie!“
Ukázal jsi Svou Milost
od nejranějších časů,
Ty jsi můj Tvůrce,
svrchovaně Krásný a Vlídný.
Tvé Milosrdenství, můj Pane,
je tak veliké, že i nejvzdělanější elita
v Církvi bude stále vypadat pošetile,
bude-li se snažit je vysvětlit.
pojď, milovaná, vejdi do radosti svého Pána;
slyšela jsi Poselství o své spáse (dané tobě), jež ti zároveň uděluje rozmanité dary Mé Milosti; v Síle Ducha Svatého uplatňuj všechno, co jsem ti dal, a neztrácej odvahu, neboť Já jsem s tebou;
připomínám ti, malé zrnko, že bojuješ v téže bitvě, ve které bojovali všichni Moji Proroci; mohou na tebe útočit vichřice, mohou se zvednout povodně, aby tě potopily, ale nic z toho tě nepřemůže, protože Já jsem s tebou a starám se o to, aby tvá křehkost vydržela;
opři se o Mě a nezoufej nad situací Církve; ekklesia ožije!
Já jsem před tebou;
Žid 4,12
