29. prosince 1996

Můj Pane?

Já Jsem; stojím před tebou; neboj se, Mé dítě;1 neslyšela jsi, že poslušnost Bohu má přednost před poslušností lidem? co jsi to udělala, Mé dítě!2

(Když jsem uslyšela poslední větu, cítila jsem, jak je Bůh překvapen, ale zároveň „otřesen“. Jeho výčitka byla jako výčitka matky, která překvapí své dítě, když dělá něco špatného. Nebyla v tom vůbec žádná tvrdost, spíše zklamání a smutek. – Když pronášel ta slova, dal mi pochopit, že je vyslovil již dříve, a než dokončil větu, dal mi světlo poznání, kde a komu ta slova řekl. Poté, co mi nadiktoval následující poselství, jsem otevřela Genesis 4,10 a četla jsem slovo za slovem o tom, jak Bůh překvapil Kaina, který kráčel sám otevřenou krajinou poté, co zabil svého bratra Ábela. Právě podle toho jsem poznala závažnost svého hříchu…)

ty patříš Mně, a ačkoli nejsi ničím, Má Láska tě bude vždy podpírat; i když jsi ubohá, Mé Milosrdenství tě přenese do tvého dědictví; ano, přenese tě do Mého Nejsvětějšího Srdce; tváří v tvář Mé slávě a před Mými Svatými nemáš žádnou cenu,3 když však jsi v Mém Srdci, jsi skryta ve Mně, jsi v Tom, který ospravedlňuje hříšníky;4 pak je tvá duše, nepatrné stvoření, považována za ospravedlněnou kvůli Mně;

byl to jeden z tvých pádů, avšak jakkoli závažný hřích to byl,5 milost bude nyní ještě větší, neboť sis uvědomila,6 co jsi spáchala, a přišla jsi ke Mně, abys prosila za odpuštění; nyní opět žiješ, ne ze své vlastní moci, ale z Moci Mé;

vždy přicházej ke Mně, než učiníš jakékoli rozhodnutí, a raď se se Mnou; vždy ti dobře poradím a vždy odpovím na tvé potřeby; dodržuj Můj příkaz tobě a nezarmucuj Mě; každému připomínej, jakou krásu Můj Duch lidstvu přináší;

přináší7 jim pokoj, lásku, mírnost, laskavost, trpělivost, pravdivost, štědrost, sebeovládání a milosrdenství, které je povede do věčného života;

Mé dítě, ať tě nikdy neunaví pro Mě pracovat, a i když je tvých křížů mnoho, nestěžuj si; – jestliže jsi Mým zdaleka nejvíce sužovaným poslem vašich časů, je to proto, že přicházíš ode Mě a Slovo, které je ti dáno, je pravdivé; Má Slova odhalují, že cesty této generace jsou zlé a připoutávají k peklu, ale Já zůstanu s tebou a Můj Svatý Duch bude tvým Strážcem a tvou Lampou, tvou Radostí a tvou Silou; On tě bude udržovat šťastnou, protože jsi skryta v Nás, kteří jsme třikrát Svatí;

přijď ke Mně v plné důvěře a pamatuj: tvé zkoušky jsou Mou Slávou… ic

„Jahve je laskavost a slitování,
pomalý ke hněvu a plný lásky;
nevede až do konce svůj spor,
netrvá navždy jeho nevraživost;
nenakládá s námi podle našich vin,
nesplácí nám podle našich urážek.“8


1 Jeho Přítomnost není plná jen slávy a majestátu, též v sobě obsahuje všechnu nádheru Jeho Božství, z čehož jsem úplně zavrávorala.
2 Ačkoliv mi Bůh v předchozím poselství jasně řekl, že se nemám na tu dlouhou cestu vydávat sama, nechala jsem se ovlivnit otcem O’Carrollem, který říkal, že bych mohla cestovat sama, a jedním ze svých přátel, který řekl, že by to bylo levnější, kdybych se s (…) potkala až v Indonésii místo toho, abychom cestovali společně už ze Švýcarska. To mě nakonec přesvědčilo…
3 Byla jsem ráda, že slyším tato slova, aby je četl každý, zvláště ti, kteří mě nikdy nepřestávají stavět na vysoký podstavec, přičemž opakují „Vassula, Vassula“ místo „Bůh, Bůh, chvála Bohu“.
4 Odpouští nám.
5 Hřích neposlušnosti.
6 Zatímco jsem to psala, požádal mě, abych přidala: „Ne díky sobě, ale Mou Milostí…“
7 Krása Ducha.