15. června 1994

(South Bend – Notre Dame)

Pane?

Já Jsem;

maličká, vnímej Mou Přítomnost; Já jsem Skála vaší spásy; dovolte Mi, abych rozšířil Své království, volejte a Já vám odpovím;

Pane, proč se teď tak často objevuješ místo mne?

řekl jsem: tobě nabídnu Svou Píseň, a abych dokázal Svou věrnou Lásku, dám vaší společnosti památku na Svou Svatou Tvář… vždyť je to Má Vlastní Píseň Lásky k vám všem; a ty, dcero, Má Harfo, dovolím Svému Světlu, aby tě zahalilo; když Mi dovolíš, abych tě zastínil, stane se Můj zázrak; to je Můj dar tobě; je drahocenný a nezasloužila sis ho, ale Otci se zalíbilo dát ti jej, protože je v něm Jeho Pečeť;

dovolila jsi Nám,1 dcero, vložit na tebe Naše Ruce, stále Nám dovoluješ, abychom v tobě přebývali;

Vassulo, toto Otec pro nikoho jiného neudělal;2 nikdo jiný nepoznal tento dar, dar, který vám všem byl dán skrze Jeho Píseň Lásky;

pojď, jsme3 s tebou; máš Naše požehnání;


1 Mluvila Nejsvětější Trojice.

2 Mluvil Ježíš.

3 Opět mluvila Nejsvětější Trojice.