7. prosince 1992

(Austrálie)

(Těsně před shromážděním mi Bůh, náš Otec, dal toto poselství.)

piš: řekni jim, že jsem Nejněžnější Otec; řekni jim, jak se k nim teď skláním;

Láska a Věrnost teď sestupují, aby objaly každého z vás, aby vás obnovily, aby vás oživily a pozvedly z letargie, která pokrývá tuto zemi; neříkejte, že jsem příliš daleko, mimo dosah, nedotčený vaší bídou, a že neodpovídám na vaše volání;

pokud plameny olizují vaše kraje a oheň stravuje obyvatele země, je to vinou velkého odpadlictví, které zachvátilo jeden národ za druhým a proniklo do nitra Mého Zákona; toto odpadlictví vás ožebračilo a namluvilo vám, že nemáte Otce… jak je Mi vás líto! Ó, pokolení, jak dlouho mám čekat? Má varování a volání se rozléhají celou zemí, a přestože je Můj žal nezměrný a Má Spravedlnost nyní přetéká, stále se mohu smilovat a přijmout hold, který Mi nabídnete;

jsem připraven odpustit vám pro Krev prolitou Mým Synem a pro Jeho Oběť, když si Má Slova vezmete k srdci; Já, který jsem vás stvořil z Lásky, se ptám: uslyším od vás volání lítosti?…

dcero, oslavuj Mě a s láskou každému odhaluj Mou Svatou Tvář! žehnám tobě i každému, kdo se k tobě přidá;