14. září 1992
Ježíši?
Já Jsem; málo víte, jak velice jsem se za vás modlil k Otci, a což teprve vaše Svatá Matka!
z Mých Očí se denně řinou proudy Slz kvůli zločinům tohoto světa… Mé Oči jsou unavené hledáním obětavých duší; mé Srdce je ztrápené a Celá Má Bytost se chvěje bolestí, že se ani nechci dívat na viny tohoto pokolení, aby nepřetekl Můj Kalich;
složil jsem Nový Hymnus Lásky,1 abych vám jej zpíval a z nebe dosáhl každého srdce, abych vás zachránil a připomenul vám Svou Věčnou Lásku, kterou chovám ke každému z vás; mluvil jsem shůry, ne abych vám vnucoval Svá pravidla, ale abych vám navrhl spojenectví Pokoje a Lásky a abych vás přivedl pod Svá Křídla a sjednotil vás; nabídl jsem vám sňatek… ale kolik z vás porozumělo tomu, co jsem říkal? pochopili jste skutečně, co vám Ženich nabídl? pak Mi tedy vysvětlete, proč pokaždé, když mluvím o smíření, ode Mě odvracíte oči…
– byl jsem cizincem, a vy jste Mě nepřivítali, byl jsem u vašich dveří a klepal jsem, ale vy jste Mě neslyšeli; i když jsem říkal Pravdu, váš jazyk o Mně nikdy nepřestal říkat hanebné lži, soudit Mě a odsuzovat; přišel jsem vás učit zdravému úsudku a připomenout vám Své Vědění, Vedení a Službu, ale vy jste se Mi posmívali a šklebili jste se na Mě; navštívil jsem vás s láskou a něhou, s touhou sjednotit vás všechny ve Svém Srdci a znovu vás učit pravidlům Své prvotní církve; ale vy jste dovolili svým vlastním pravidlům, aby ovládly vašeho ducha a vytlačily Mě z vašeho srdce;
budete se ptát: „kdy jsem ti udělal všechny tyto věci, Pane?“ pravím vám, přece jste Mi je udělali; soudili jste Mě ukvapeně a dovolili jste svým rtům zatracovat Mě, protože, co jste udělali Mým vyslancům, to jste udělali Mně; znevažovali jste jejich jména, domnívajíce se, že Mi prokazujete službu, ale ve skutečnosti jste znevažovali Mé Jméno; jak můžete ještě říkat: „Tvé Slovo, Pane, je lampa mým nohám, je světlo na mé stezce,“ když jste nepřijali Mé Slovo, ani jste se nesmířili se svým bratrem?
s velkou Láskou a Něhou se Naše Dvě Srdce v těchto dnech snažila2 učit vás stále znovu, že modlitba, láska a pokora jsou KLÍČE k vaší spáse; ale kolik z vás opravdu proniklo do této Pravdy? vaše srdce je branou, kterou mohu vstoupit, abych vás uzdravil a vedl na Svou Stezku;
uchovávali jste opravdu Naše Slova jako poklad ve svém srdci, nebo jste stále pro válku? nemůžete se přede Mnou schovat, ani nemůžete říci, že jsem vám odepřel Pravdu; vysvětlete Mi tedy, když tvrdíte, že jste v Pravdě, své rozdělení… otevři oči, Můj příteli! otevři své srdce, ne svou mysl! říkám vám opět:
nezůstal ani jeden dobrý člověk, ne, skutečně není ani jeden, kdo by chápal, protože všichni jste pod nadvládou hříchu; nikdo Mě nehledá; všichni se odvrátili, všichni jsou stejně poskvrněni, a přesto mnozí z vás tvrdí, že jsou ve světle; pravím vám, dokud zůstáváte rozdělení, jste pořád v temnotě; dokud si libujete ve svém rozdělení, stále ještě nevíte, kam jdete, neboť je příliš velká tma na to, abyste viděli;
přišel jsem k vám, abych vám zdarma nabídl dar: dar Své Lásky, ale Láska byla opět nepochopena, odmítnuta a stala se nepřítelem vašeho srdce; přes všechny Mé snažné prosby o smíření a sjednocení dál hřešíte; jak mohu odpustit vaše hříchy, když opakovaně potlačujete Má Slova? slyšíte Můj Hlas, ale už Ho nepoznáváte; pokud Mi nedovolíte, abych z vašich srdcí vykořenil všechno, co nejsem Já, nikdy neuvidíte, jak ve vás Můj Svatý Duch hledá víc než kdy jindy smíření a jednotu;
ukázal jsem vám, jak se sjednotit;
jednota bude ve vašem srdci; ke smíření dojde v srdci, a ne podpisem na smlouvě! jak může někdo prohlašovat, že je spravedlivý, když jsou vaše země zmítány válkami a jsou v plamenech! pochopte, že Mé Nejsvětější Srdce od vás očekává:
dobrotu, velkodušnost, modlitbu,
ducha smíření
a to, abyste se navzájem milovali,
jako Já miluji vás;
uslyším váš nářek plný odevzdání a lítosti nad vašimi hříchy?
Zj 11
