8. července 1992

„Byla vinná réva:
vykopáváš ji z Egypta,
zaháníš národy, abys ji zasadil,
uvolňuješ jí místo,
ona zapouští kořeny a naplňuje zemi.
Hory byly zahaleny jejím stínem,
a jejími letorosty Boží cedry,
rozprostírala své šlahouny až k moři
a své odnože směrem k řece.
Bože, pohleď z nebe a viz,
navštiv tu révu, ochraň ji,
Tvá Pravice ji zasadila.“1

Pane?

Já Jsem; maličká, opři se o Mě;

Vassulo Mého Nejsvětějšího Srdce, raduj se! tvůj Král přišel až ke tvým dveřím a do tvého pokoje; tvůj Král se sklonil, aby tě dosáhl; učil jsem tě krok za krokem, jsem tvůj Vychovatel; pomalu, kousek po kousku jsem tě vzdaloval od světa, abych tě ponořil do Svého Srdce, odhaloval jsem ti věci přesahující tvé poznání a tvé možnosti;

věř, Má sladká žačko, Já, Ježíš, tě miluji; zůstávej v Mém pokoji, budeme pracovat společně; Já a ty budeme šířit Má Poselství; pošlu tě k několika dalším národům a až budu cítit, že jsi završila své poslání, vrátíš se ke Mně; Já Sám si pro tebe přijdu;