18. dubna 1992

Klam a útisk plní jejich ústa,
zášť a nespravedlnost mají pod jazykem,
číhají v rákosí, aby zabili nevinného
tam, kde to nikdo neuvidí.1

Můj chudý a ubohý nástroji, prospívej v Mé Lásce; Já jsem Ten, který tě adoptoval, proto zůstávej v Mé Lásce a vyrůstej v Mé Lásce; budeš jíst z Mých Bohatství, abys Mě odhalila a oslavila; požehnaná Mé Duše, piš:

kde je nedůvěra a rozumářství, tam jsou i hádky a neshody; tento druh lidí duševně žije v temnotě a Díla Ducha jsou jim cizí; dcero, oni ještě nepoznali Mou Krásu…

zvolil jsem tvé srdce, Mé dítě, aby se stalo Mým vývěsním štítem, na který napíši Svou Píseň Lásky pro všechny Své děti; udělal jsem z tebe Hymnus Lásky; má slova nejsou jen natištěná, Má slova k vám jsou živá a jsou Duch; dal jsem vám zdravé učení;

netrap se kvůli těm, kdo k tobě přicházejí s nekonečnými argumenty posedlí dotazováním; tito lidé jsou kořistí Pokušitele a dávají mu příležitost, aby je polapil do pasti; vlož ruce na tyto lidi a žehnej jim: „ve Jménu Otce i Syna i Svatého Ducha“; budeš Mě chválit a oslavovat;