30. ledna 1992
(Gera Lario, Itálie)
Pane?
Já Jsem;
Mám napsat, co jsem viděla za svítání?
napiš;
– Viděla jsem Rusko.
neplač, ona se zotaví; raději hořce plač pro ty, kdo Mě opustili; znovu ji zbuduji; plač pro člověka, který je mrtev; zkrášlím ji, Vassulo;
Ó, Pane, viděla jsem její bídu! Viděla jsem toto: Přiblížila se ke mně žena, mladá, ne příliš krásná, ale ani ošklivá. Její jméno: Rusko. Přišla ke mně a podle oblečení jsem poznala, že je chudá.
– Když se mnou začala mluvit, tak jsem si všimla, že ji chybí určitě polovina zubů, což ji samozřejmě velmi hyzdilo, ale bylo mi jasné, že žena, a ještě k tomu tak mladá, by takovou situaci určitě řešila, kdyby jí v tom nebránila extrémní chudoba.
Rus, i přes svou bídu, byla kurážná a připravená se o sebe postarat. Ukázala mi svůj starodávný pracovní nástroj.1 Řekla mi, že na něm bude pracovat, aby si něco vydělala a zůstala naživu.
Byla jsem z toho velmi sklíčená. Pak přišla další žena. Také se jmenovala Rus a také jí chyběla většina zubů. Přišly ještě další dvě ženy, kterým chyběly všechny zuby a ze kterých čišela naprostá chudoba.2 Pak se najednou objevil mladý muž, byl to Manžel Rusi. Všimla jsem si, že je dobře rostlý, zdravý, vysoký a pěkného vzhledu.
Pomyslela jsem si, jak by mohl stát o takovou ženu, jakou je Rusko, bez krásy, a když je tak odpudivá, bez zubů… Zatímco jsem tak přemýšlela, Manžel Rusi se k ní jemně přiblížil, objal ji kolem ramen a já jsem v Jeho Očích spatřila Bezbřehou a věčnou Něhu, Lásku a Věrnost. Viděla jsem, že i když Rus není zvlášť přitažlivá, On ji neopustí. – Poznala jsem Tebe, můj Pane.
ne, neopustím ji, ani Mě neodpuzuje; Já jsem její Otec a její Ženich a Mé Jméno je Věrný a Pravý; znovu ji zkrášlím, dám jí pěkné šaty a její srdce ji bude zdobit sladkostí a laskavostí; nikdy jsem ji nepřestal zahrnovat požehnáním; nikdy jí neodepřu Svou Lásku; ach, Vassulo, buď trpělivá, jako Já jsem trpělivý; nyní se o Mě opři;
