12. června 1991

Pane,
stíháš mé pronásledovatele a přemáháš je
a nemohou se mě dotknout.
Cizinci¹ přicházejí a ucházejí se o mou přízeň,
ale když jdu ke svým vlastním² jako nuzná žebračka,
abych jim řekla o Tvých Divech,
zdá se, že mají zapečetěné uši,
aby neslyšeli Tvou Novou Píseň Lásky.
Musím sama šlapat ve vinném lisu
bez jediného člověka po svém boku?

Má Vlastní Paže ti nestačí? Nestačí ti Mé Vlastní Oči, které nad tebou bdí dnem i nocí? dcero, už brzy jim ukážu Svou Svatou Tvář, zaplavím tvou zemi³ Svým Duchem a řeky přetečou, vylijí se; nebudu před nimi skrývat Svou Tvář… naději, Má Vassulo, naději… tvůj Král nikoho neopustí;

přijde s hojivou mastí v Ruce a uzdraví vás jednoho po druhém; raduj se, Má dcero, raduj se; pro svou Slávu odpečetím jejich uši;

pojď, tajemství království nebeského jsou ti odhalena, modli se, aby byla odhalena i jim;