3. září 1990
(Šla jsem navštívit jednoho kněze z jistého řádu, jejichž hábit znám a vím, jak má vypadat. Když se otevřely dveře a uviděla jsem ho, byla jsem překvapena, protože jsem uviděla někoho, kdo vypadal, jako by byl oblečený do pestrých maškarních šatů! Měl na sobě světle purpurové dlouhé roucho jako ze saténu, vnitřní strana dlouhých a širokých rukávů měla olivovou barvu a kolem pasu měl nápadný pás ze zlata a stříbra. Kolem krku mu visel široký řetěz ze zlata. Neměl na sobě žádný kříž. Vypadal jako starodávný král. Napřed jsem si myslela, že ho tak oblékli kvůli jeho mimořádnému postavení. Když mě pozdravil, podívala jsem se mu do tváře a zapomněla jsem na to, co má na sobě. Byla jsem tam s (…), jiným knězem téhož řádu, a ten na to nereagoval. Pomyslela jsem si, že je to tak normální, a už jsem se tím nezabývala, dokud jsem si nevzpomněla na poselství, ve kterém mi Pán týden před touto příhodou řekl: „Já, Pán, ti dám vizi těch, kdo následují šelmu,“ přičemž dodal, že ti, kdo v Jeho Církvi následují šelmu, jsou oblečeni jako Velekněží, ve zlatě a stříbře, a že budou klamat mnohé, dokonce i vyvolené. Toho odpoledne jsem neviděla obyčejného kněze, viděla jsem někoho oblečeného jako „král“ ve zdobném rouchu.)
Vassulo, řekl jsem, že ti Prstem ukážu na všechny trny Svého Těla;1 člověk, který dělá něco takového, by měl být vypovězen ze společenství;2
1Kor 5,2
