27. června 1990
pokoj tobě;
dcero, modli se, vzdávej Mi chválu za to, že jsem tě pozvedl ze světa mrtvých a dovolil ti žít v Mém Světě Pokoje a Lásky, a za to, že jsem tě Svým jemným vedením učil Poznání předků; proto neodsuzuj nikoho, kdo ještě neví, která ruka je pravá a která levá; měj soucit, jako Já mám soucit; nesuď a nebudeš souzena, neodsuzuj a nebudeš odsouzena; odolávej zlu a přemáhej je dobrem; neposkytuj příležitost Pokušiteli, neříkej, že Já, Pán, jsem tě opustil; ze Svých Pěti Ran tě živím, duše! pros o dar rozlišování; hleď, Má dcero, jsem Naděje, jsem Život a jsem blízko tebe! jsem Ukřižovaný a tvůj Vykupitel, který ti říká: Má láska k tobě je věčná;
dobrořeč Mi a miluj Mě;
(Později, poselství ke knězi, který mě navštívil:)
řekni Mému služebníku toto, piš:
dávám ti Svůj pokoj;
vezmi tuto pozornost jako dar Mé Lásky; přines Mé Slovo a proroctví národům; řekni jim, že „ještě jednou na vás bude z nebe vylit Můj Duch; pak se vaše vyprahlá země stane zemí úrodnou; spravedlnost přinese pokoj,“1 pokoj, jaký svět nikdy nepoznal. „Můj lid bude bydlet v příbytku pokoje.“ Ano, budou žít v Mém Nejsvětějším Srdci, neboť je budu „uchovávat v bezpečí“. Ale dříve než se tato poušť změní v úrodnou zemi a znamenité vinice, Můj Dech zavane do tohoto temného světa jako proud síry, který všechno zapálí, aby očistil tuto dobu a úplně ji obnovil, aby ji sjednotil v Jeden Svatý Lid. Z vašich odpadlíků udělám svaté lidi a jejich lhostejnost se promění v horlivost pro Mě, vašeho Boha. Učiním vás svatými, jako Já jsem Svatý. Pamatujte, že Mé Město bude znovu zbudováno na svých troskách (…)
buďte požehnáni;
Iz 32,15-16.
