25. května 1988

(Dnes ráno jsem měla hodně práce, takže bylo poněkud obtížnější rozpoznat Pána a mluvit s Ním. Později jsem si sedla na verandu, abych poobědvala. Zatímco jsem jedla, uviděla jsem náhle, očima své duše, Pána, jak sedí se mnou u stolu a pozoruje, jak jím. Řekl: „Je to dobré?“ Řekla jsem: „Ano, je. Děkuji Ti, Pane.“ Krátce se odmlčel, a pak se mě zeptal: „Chceš, abych požehnal tvé jídlo?“ Odpověděla jsem: „Ano, Pane, prosím, požehnej ho.“ Ježíš tedy požehnal mé jídlo. Pak zůstal, dokud jsem nedojedla. Na konci jsem Mu za jídlo poděkovala. Tímto způsobem mi dal najevo, že bych Ho měla před jídlem prosit o požehnání.)

milovaná, nepřestávej prosit o Má požehnání; chci tvé jídlo požehnat;

Ano, Pane, děkuji Ti za to, že mě učíš.

Vassulo, miluji tě; budu tvým Nebeským Učitelem až do konce;

Děkuji Ti, Ježíši. Pane, vzývala jsem Svatého Františka a modlila jsem se k němu. Slyší mě, když se k němu modlím?

nic neprojde bez povšimnutí; v Nebi je všechno slyšet; slyšel tě; Svatý František stojí při tobě;

pojď, my, spolu?

Ano, můj Bože. Veleben buď Pán.