7. dubna 1988
Ježíši?
Já jsem;
přijmi Můj Pokoj, Vassulo; uvědom si přece, že jsem tě nevedl celou tu dlouhou cestu až sem a utvářel tě, abych tě teď opustil; miluji vás všechny; jsem to Já, Pán, kdo hledá duše, aby je uzdravoval a zachraňoval; Ó, duše!1 ano, jsem to Já, tvůj Spasitel, který k tobě2 přišel, aby tě uzdravil, milovaná duše; jsem to Já, Pán, kdo klepe na tvé dveře; Ó, tolik milovaná duše, přitáhl jsem tě k Sobě; právě tě sytím,3 pojď!
přistup ke Mně blíž; zkrášlím tě a očistím; uzdravím všechny tvé rány; obnovím tě, Mé dítě; jsem to Já, kdo k tobě přišel, hledal jsem tvou duši; pojď a Já ti poskytnu útěchu; pojď a spočiň ve Mně, duše; pojď ke Mně a jez Mě, pojď a pij Mě; slyš volání svého Vykupitele a tvá duše bude žít; miluji tě, drahá duše; Má Krev pro tebe tekla Proudem, ke tvé záchraně;
duše? pojď a sdílej Mé roucho, Já tě ochráním; Já budu tvé Útočiště; Já jsem Ježíš a Ježíš znamená Zachránce;
(Ježíš mluví v tomto poselství ke všem, kdo Ho čtou. Není to náhoda, že čtete Jeho Poselství Pokoje a Lásky. Je to On, Ježíš, kdo vás hledal, kdo k vám přišel a dal vám číst toto poselství.)
rozšiřuj Mé Království předáváním Mého Poselství tak, jak to děláš; jsem to Já, kdo ustanoví Má Díla, aby se Mé Království rozrostlo; pamatuj si, že vždy dosáhnu Svých cílů; usměj se na svého Vykupitele, chval Mě;
(Otočila jsem se směrem k Ježíši a chválila Ho.)
Chválím a velebím Tě, Ježíši Kriste, dobrořečím Ti.
žehnám ti; spoj se se Mnou dnes večer; byl jsem opuštěn Svými bratry a zrazen jedním z nich; sdílej se Mnou Mé úzkosti v Getsemanech, neopouštěj Mě;
Neopustím Tě, Pane.
měj Mě neustále ve své mysli, těš Mě tak; dokaž Mi, že Mě neopustíš, Vassulo; sdílej se Mnou Mou smrtelnou úzkost, děl se se Mnou o Můj Kalich, buď se Mnou až do konce; prožívej Mé Umučení, oslavuj Mě! zůstaň Mi nablízku;
Ano, Ježíši, zůstanu.
(Ježíš vypadal, jako by to znovu prožíval.)
Ó, Vassulo! vstup do Mého Nejsvětějšího Srdce, vstup do jeho hloubek, tam najdeš Pokoj; Já, Pán, jsem tam pro tebe nechal místo, patříš ke Mně a Já k tobě, Láska tě povede;
Pane, darovala jsem Ti své srdce. Můžeš se mnou dělat, co se Ti zlíbí.
pak Mi důvěřuj; vezmi Mou Ruku, nikdy tě neopustím!
Veď mě, Pane, neboť Ty jsi můj průvodce a Bůh.
pojď, nezapomeň na Mě; požehnej Beatrici; Já, Pán, jí žehnám; my, společně?
Ano, Pane, spolu navěky.
(Velikonoce – Zelený čtvrtek)
Ve středu jsem šla do kostela, kde kněz každému požehnal myrhou smíchanou s olejem. Mohli jsme namočit do této směsi, požehnané Církví, kousek plátna a vzít si ho domů.
Beatrice ke mně přijela, abychom spolu šly do kostela. Ježíš mě požádal, abych jí požehnala. Požehnala jsem jí tedy oním olejem a myrhou, které jsem si přinesla domů. Požehnání se uděluje takto: znamení kříže se dělá na čelo, na levou i pravou tvář, na bradu, do dlaní i na hřbet rukou. Kněz při tom pronesl několik slov o uzdravení těla i duše. Ježíš mi vysvětlil, že On sám říká tato slova.
Později v kostele mi někdy myšlenky ulétly, protože jsem dobře nerozuměla. Řečtina, kterou se tam mluví, je totiž starořečtina, které skoro vůbec nerozumím. Udržet pozornost po celé tři hodiny bylo náročné, ale Ježíš se o to postaral. Pokaždé, když jsem se začala ztrácet, řekl: „buď Mi nablízku“ nebo „zůstaň u Mě;“ Myslím, že mi to musel říct asi desetkrát.
