6. května 1987
(Předtím, než mi Bůh dal poselství 6. května 1987, jsem Mu napsala:
Začínám rozumět tomu, co Bůh míní naprostým odevzdáním se. Být od všeho odpoutaná, všeho nechat a následovat Ho. Jeho slova jsou symbolická, ne doslovná. Být odevzdaná znamená, že Ho miluji na prvním místě a nade všechno a toužím, aby mě použil. Být oddělená, ano, a to až do té míry, že jsem oddělená od vlastního těla, znamená, že si uvědomuji, že mám duši, která chce a touží po tom, aby se odpoutala od svého těla, aby se s Ním spojila a pouze Jeho následovala.
– Trpět; ano, trpím tím, že nejsem u Něho, že jsem ještě v těle na zemi a že se zde cítím jako vdova. – Trpět. Trpět vědomím, že musím žít každodenní život, materiální život. Je to opravdu těžké, být nepřetržitě pod tlakem technologií a vědy, nedůvěřivých lidí, skeptiků a těch, kteří se domnívají, že s přibývajícím věkem člověk ztrácí rozumnou úvahu. Trpět. Trpět tím, že se musím řídit jejich programy, že musím skrývat své pocity, přičemž jediné, co si přeji, je se od světa izolovat a zůstat sama, jen s Bohem. Jen On a já a nikdo a nic jiného kolem mne, co by mě rozptylovalo.
Protože je pro mne těžké vyjádřit své pocity, tak jsem požádala Boha, aby mi pomohl i s tím, co jsem teď napsala, což udělal. A tak mi šeptal do ucha ta správná slova! Chce, abych zůstala mezi lidmi; a to je další kříž, který mám nést. Mé tělo bolí.)
Mé také; všechno, co cítíš, cítím i Já; dcero, dobrořeč Mi;
Dobrořečím Ti, můj milovaný Bože.
(Později: Stále se cítím ztracená1 v Bohu.)
miluji tě, chápeš to? láska snáší utrpení, láska zavazuje, láska nabízí absolutní věrnost, láska se obětuje bez omezení;
Vassulo, hodiny plynou, tvůj čas se blíží; obětuj se, pokroč v pokoře, živ se z Mé ruky; Má milovaná, zbavím tě tvých okovů a tvá duše vzlétne ke Mně velmi brzy;
Miluji Tě, můj Bože …
