23. března 1987

pamatuj si, že Já jsem Jeden,¹ Nejsvětější Trojice² je Jedno;³ chci, aby naše sjednocení bylo dokonalé; pozorně se na Mě dívej a rozlišuj; ano, viděla jsi dobře, mám u Sebe dva prsteny;

Jsou z bílého stříbra? Velice lesklé!

jsou z čistého bílého zlata;

(V té chvíli jsem si pomyslela, že mě svádí ďábel. Jak by něco takového bylo možné?)

naslouchej, Vassulo, to jsem Já, Ježíš; neboj se; milovaná, pojď, přinesl jsem ti tento prsten a teď chci, abys ho nosila; dívej se na Mě a rozlišuj;

Ale je to možné?

Ano, žehnám našemu spojení!

milovaná, tento akt je duchovně božský akt; opravdu ti říkám, že tvá duše je se Mnou spojena; věř Mi, posvětím náš sňatek;

dovol Mi, abych ti navlékl tento prsten; miluji tě; vnímej Mě; miluji tě a žehnám ti;

Ježíš navlékl druhý prsten na Svůj prst.

vidíš? co můžeš dále rozeznat?

(Vidím dva věnce spojené stuhou.)

tyto položím na naše hlavy; teď jsme spojeni; korunuji naše spojení;

Ježíši, tohle budou druzí považovat za výplod mé fantazie!!

proč? mnozí ke Mně přicházejí a uzavírají se Mnou sňatek, aby Mě oslavili; tak velice Mě to těší být s nimi spojen! Vassulo, vzkřísil jsem tě z mrtvých; vylil jsem na tebe Své Světlo; staral jsem se o tebe a těšil jsem tě; nechej Mě svobodně pokračovat na Mém díle, které na tobě konám, dcero; buď jako měkká sádra, která se dá formovat do tvaru, jaký si přeji; odevzdej se do Mých rukou a neodporuj Mi;

Pane, jsem tak šťastná, tak moc, až se bojím, že bych se mohla mýlit!

ne, rozlišila jsi to správně; miluji tě tak, že bych si tě vzal k sobě hned teď; toužím tě už osvobodit a mít tě u Sebe, ale stvořil jsem tě pro toto Poselství;

Pane, bojím se, že bych se mohla mýlit a být troufalá, když si budu myslet, že jsi mi dal prsten a spojil nás. I když jsem si tím byla tak jistá.

Má nevěsto, Má ubohá nevěsto, proč se Mě bojíš? netrap Mě a pojď blíž ke Mně; miluji tě; opři se o Mě a pamatuj si, že jsem to Já, kdo posvětil náš sňatek; nedělej si starosti, vždyť jsem to Já, Ježíš; zanech svého strachu a pojď blíž; cítil jsem tvou ruku;⁴

(Zatímco jsem psala, dívala jsem se na velký formát obrazu Svatého Plátna. Nevědomky jsem si přitom představila, jak posouvám Jeho vlasy na levé tváři jemně dozadu. Jeho okamžitá reakce mě překvapila.)

Skutečně jsi cítil mou ruku?

ano; Vassulo, chápeš, že jsem Bůh?

Omlouvám se za to.

neomlouvej se; buď ke Mně důvěrná, jak jsi to právě udělala; pojď, podej Mi svou ruku, abych ji podržel ve Své;